Herbář

ARNIKA HORSKÁ

Lidově: prha arnika, prha chlumní, kořen kamzíkový, andělský traňk, matonice, prhovina, šlakové koření, vomanovej šafrán, závraťový kořen, horský blatouch, andělská bylina

Je prastará horská bylina s krásnými žlutooranžovými květy. Je velmi podobná kopretině. Jméno „arnica“ patrně pochází z řeckého arnakis, což znamená jehněčí kůže, pravděpodobně podle měkké struktury listů.
Od pradávna se používá v racionální fytoterapii a je oficiálně uznávanou léčivkou evropské tradiční medicíny. Tato bylinka je i v nepatrných dávkách jedovatá, proto se využívá převážně zevně, ve formě obkladů, gelů či mastí při kožních zánětech, na výrony a pohmožděniny. Má velký význam v homeopatii, kde se ředěním pomocí potencí odstraní její jedovaté účinky. Maratonští běžci, kteří ve dnech před závodem a po něm užívali homeopatické léky s arnikou, pociťovali menší bolest svalů.

Matečná rostlina: Arnica montana

Čeleď: Asteraceae (Hvězdnicovité)

Výskyt: Arnika má ráda slunné stanoviště a kyselé půdy. Roste převážně ve vyšších polohách střední, jižní a východní Evropy. U nás se vyskytuje spíše na horských a podhorských loukách a pastvinách, zejména na Šumavě a ve Slavkovském lese. Patří mezi ohrožené rostliny, a proto je chráněna zákonem. Jejím přirozeným domovem jsou horské louky až do nadmořské výšky 3000 m nad mořem. Často bývá nahrazována americkým druhem A.Chamissonis (prha Chamissoova).

Popis: Je okrasná trvalka s plazivými oddenky a rozprostřenými růžicemi ochmýřených listů. Bylina má chlupatou lodyhu, vysokou 30-60 cm. Kvete od června až do srpna nápadnými ostře žlutými květy. Plodem je ochmýřená nažka. Roste pomalu a jednotlivě, tzn. bez většího společenství jedinců. Nesnáší konkurenci lučních květin.

Zařazení: Používá se převážně zevně pro své protizánětlivé a hojivé účinky na výrony a pohmožděniny. Hojně je používána jako homeopatický lék.

Užívané části: Drogou je celá rostlina, ale většinou se sbírá jen květ (Flos arnicaea), který se suší. Teplota by neměla přesáhnout 40° C, aby květy neztratily barvu. Z ekologických důvodů se upouští od sběru oddenků a kořene.

Obsahové složky: Obsahuje komplex flavonoidů, dále aminy, minerální látky a třísloviny. V květech je asi 0,2 % silice, obsahující karotenoidy (XANTOFYLY, LUTEIN), polyyny, fenolické kyseliny, kumariny, CHOLIN. V oddenku je obsaženo asi 1 % silice, obsahující převážně mastné kyseliny, THYMOL a THYMOLMETHYLETHER. Za účinné látky se považují flavonoidní glykosidy (0,4-0,6 %), které dávají žlutě kvetoucím rostlinám barvu. Za toxikologicky významnou látku je považován seskviterpen HELENALIN a jeho deriváty (ARNIKOLID A).

Použití:
Mezi nejčastěji zmiňované účinky arniky patří schopnost tlumit bolest.
Je oblíbenou léčivkou, která působí hojivě na všechny rány a vředy. Tradičně se používá zevně jako lokální prostředek k ošetření zhmožděnin a jako podpora hojení svalů a jiných měkkých tkání po zranění. Doporučuje se při kožních problémech, jako jsou zánětlivá onemocnění nebo pobodání hmyzem. Odstraňuje otoky a podlitiny po úrazech, které se s pomocí arniky rychleji hojí. Její největší účinek spočívá v mimořádné schopnosti uvolňovat krevní sraženiny. Na těžké odřeniny, pohmožděniny, zmodralé krevní podlitiny a zčernalé nehty není nic lepšího než obklad z arniky. Velmi dobře pomáhá při svalových bolestech, při pocitech „těžkých nohou“, při žilní nedostatečnosti a při zánětu křečových žil. Působí velice dobře na prokrvení věnčitých cév.

Má významné uplatnění v homeopatii, kde nemá konkurenci.
Vnitřně se arnika vzhledem ke své toxicitě doporučuje užívat jen v homeopatických koncentracích. Právě arnika patří k nejpoužívanějším homeopatickým lékům vůbec.

Použití u zvířat:

Arnika je používána zejména u psů a koní případech totožných jako u lidí. Namožené svaly po intenzivní fyzické aktivitě, pohmožděniny, vymknutí, otoky, křeče, artritida, to jsou hlavní potíže, při kterých arnika skvěle pomáhá ve formě mastí a masážních přípravků. Využijete ji tak i v rámci poúrazové rehabilitace.

Arnika zintenzivňuje prokrvení, podporuje odplavení metabolitů ze tkání prostřednictvím lymfatických cest a snižuje krevní srážlivost. I z těchto důvodů není vhodná aplikace přímo na otevřené rány.

Je jednou ze zásadních složek veterinárních homeopatik. Uvolňuje svaly, působí protizánětlivě. Napomáhá zotavení po těžkém emocionálním traumatu, úzkosti a fyzických poraněních.

Recepty a doporučení:
Arnika je jednou z nejsilněji působících bylinek, které nám příroda nabízí.
Nejčastěji používanou formou je arniková tinktura, která obecně působí dezinfekčně a tlumivě proti zánětu. Tinktura se používá ředěná a aplikuje se ve formě obkladů na drobnější poranění, křečové žíly, dá se využít i při bodnutí hmyzem. Nikdy by se neměla aplikovat do otevřené rány. Mírně zahřívá, a proto bývá součástí mastí a masážních olejů na uvolnění svalů. Ženy mohou vyzkoušet zředěnou tinkturu na oblast podbřišku při menstruačních bolestech.

Nežádoucí účinky:
Koncentrovaná tinktura je toxická a působí až leptavě. Proto se musí ředit převařenou vodou, ve které namáčíme látkový hadřík, který přikládáme na ošetřované místo. Zředěná může způsobit tachykardii až otravu, proto se od vnitřního užívání úplně upustilo. Při vyšších dávkách se projevují toxické účinky podrážděním zažívacího traktu, poruchy dechu až kolaps. Neměla by se užívat vnitřně s výjimkou silně zředěných homeopatických přípravků. Neměla by být aplikována na silně poraněnou kůži.
Jako každá rostlina z čeledi Asteraceae, zasluhuje arnika pozornost z důvodu potenciálního rizika alergie. Podobnou reakci může vyvolat i použití tinktury v neředěném stavu. Díky sníženému obsahu esterů HELENALINU, který je zodpovědný za vedlejší účinky, se dostávají do popředí španělské a portugalské druhy.