Herbář
Bylin a surovin
- ALOE VERA
- ARNIKA HORSKÁ
- BOROVICE LESNÍ
- BŘÍZA BĚLOKORÁ
- BRUTNÁK LÉKAŘSKÝ
- ČAJOVNÍK AUSTRALSKÝ
- ELEUTEROKOK OSTNITÝ
- HARPAGOFYT POLÉHAVÝ
- HEŘMÁNEK PRAVÝ
- JALOVEC OBECNÝ
- KADIDLOVNÍK PRAVÝ
- KARDAMOM OBECNÝ
- KOPAIVA
- LEVANDULE LÉKAŘSKÁ
- MÁTA PEPRNÁ
- MATEŘÍDOUŠKA ÚZKOLISTÁ
- MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ
- MĚSÍČEK LÉKAŘSKÝ
- PUPALKA DVOULETÁ
- PUŠKVOREC OBECNÝ
- RAKYTNÍK REŠETLÁKOVÝ
- ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ
- RŮŽE DAMAŠSKÁ
- ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ
- ŠALVĚJ MUŠKÁTOVÁ
- SKOČEC OBECNÝ
- SKOŘICOVNÍK CEJLONSKÝ
- TŘAPATKA NACHOVÁ
- TŘEZALKA TEČKOVANÁ
- TYMIÁN OBECNÝ
- VRATIČ OBECNÝ
- ZÁZVOROVNÍK LÉKAŘSKÝ
ALOE VERA
Lidově: aloe pravá, aloe barbadoská, aloe hořká
Aloe vera má posilující a pročišťující účinek na náš organismus. Její příznivé účinky oceňovaly národy celého světa. Aloe je oblíbenou pokojovou, ale i zázračnou rostlinou, která v sobě ukrývá mnoho prospěšných látek, díky nimž má protizánětlivé, protiplísňové a antibiotické účinky. Její listy jsou zásobárnou průzračného gelu, který má chladivé a zklidňující účinky. Název „alloeh“ znamená „hořká a zářivá“. Ve starověku se říkalo „aloe“ všem pryskyřičnatým rostlinám s hořkou chutí.
Matečná rostlina: Aloe vera (Aloe barbadensis)
Čeleď: Asphodelaceae (kopíčkovité)
Sbíraná část:
Zahuštěná a ztuhlá šťáva z listů. Po deštích se listy uřezávají a kladou se ve vrstvách kolem jámy, která je vyložená plachtou nebo kůží, do kterých se chytá šťáva, která vytéká 5-6 hodin. Ta se pak zahušťuje, a to dvěma způsoby:
Aloe lesklé -Aloe lucida: se vaří asi 4 hodiny na otevřené ohni a za horka se přelévá do nádob, kde ztuhne. Výsledkem je sklovitě lesklá tmavohnědá hmota
Aloe matné - Aloe hepatica: nechává se zvolna odpařovat na slunci. Za míchání vznikne matná, hnědá hmota prostoupená krystaly aloinu (tento způsob je šetrnější k obsahovým látkám).
Aloe barbados a Aloe curacao se zahušťuje v kotlích při nižších teplotách než aloe kapské, a proto je produkt poněkud matný.
Aloe gel: slizovitá hmota, která se izoluje z listů opráním a poté se pasterizuje a suší v sušárnách.
Výskyt:
Aloe vera je bylina planě rostoucí na Kanárských ostrovech, pěstuje se v Středozemí. Její kultury jsou rozsáhlé v západní Indii a poskytuje tzv. barbados aloe, podle ostrova, kde byly kultury v 17.st. založeny a tzv. curacao aloe podle ostrova Curacao, kam byla začátkem 19. století zavedena odrůda Aloe vera var. chinensis.
Aloe ferox se vyskytuje v tropické a subtropické Africe a je zdrojem tzv. kapského aloe
Popis: Aloe vera je sukulentní tropická rostlina odolná vůči suchu. Tvoří trsy růžic se sytě zelenými, mohutnými, tuhými, dužnatými listy obvykle se zubatým okrajem. V chladných oblastech se často pěstuje jako pokojová rostlina.
Aloe ferox je stromek, Aloe vera je bylina
Zařazení: Hojivý, protizánětlivý účinek
Historie: Staří Egypťané rostlinu používali již před 6000 lety a nazývali ji „krev bohů“. Byla používána k balzamování mrtvých těl a představovala zásobu energie pro cestu do říše mrtvých. Aloe si oblíbila i Kleopatra, která používala výtažek z aloe pro ošetřování pleti celého těla. V Indii se stala součástí ajurvédské medicíny, kam se dostala ze Španělska přičiněním arabských kupců a své místo si našla také v čínské medicíně, kde se používala na kožní onemocnění, proti střevním parazitům a jako prostředek proti bolestivé menstruaci.
Obsahové látky:
•Aloe pryskyřice (latex) obsahuje účinné látky aloiny (antrachinonové deriváty). Vedlejšími látkami jsou pryskyřice a silice. Pryskyřice se z extraktů někdy odstraňuje, protože má vedlejší nežádoucí účinky kvůli obsahu antrachinonů se silnými projímavými účinky.
• Aloe gel obsahuje polysacharidy, saponiny, steroidy, minerály (Ca, K, Fe, Zn, Al, Mg), enzymy (amylázu, lipázu či celulázu) a aminokyseliny (tryptofan či fenylalanin) a na rozdíl od aloe pryskyřice neobsahuje projímavé antrachinony.
• Sušina obsahuje také vlákniny INOSITOL a LIGNIN.
Použití:
Aloe se využívá v kosmetice a dermatologii, působí protizánětlivě a hojivě.
Čerstvá šťáva z listů podporuje granulaci (růst nové tkáně). Hlavním cílem jejího použití jsou popáleniny, omrzliny, oděrky a povrchové poranění, může pomoci při hojení čerstvých jizev a při bodnutí hmyzem. Používá se při dermatitidách po radiační terapii, při nadměrném působení UV záření, na špatně se hojící rány (bércové vředy, popáleniny, aj.). Řada studií prokázala její účinky na nejrůznější choroboplodné zárodky, bakterie i kvasinky, vč. Escherichia coli, některých kmenů streptokoků a kvasinek rodu Candida.
Nejlepší uplatnění má šťáva z aloe u povrchových poškození kůže. Hojení hlubších poranění aloe spíše zpomaluje. Obecně platí zásada, že se aloe hodí pro hojení ran, které nevyžadují šití.
Šťáva, která se skrývá pod povrchem listu (latex) má velmi účinné projímavé účinky, projímavý účinek se projevuje na tlustém střevě a je tak silný, že může vyvolat břišní průjmy a křeče, a proto se nedoporučuje. Účinek nastupuje po 8 hodinách po užití. V malých dávkách se uplatňuje jako amarum, stomachikum a choleretikum (ovlivňuje také sekreci žluče). Steroly příznivě působí v oblasti zažívání a působí zásaditě na trávicí šťávy a chrání tak žaludek před překyselením.
Použití u zvířat:
Gel z aloe vera a přípravky, které jej obsahují, jsou chovateli i veterináři velmi chváleny. Obsahuje řadu podstatných vitamínů, minerálů i dalších zdraví prospěšných složek. Jeho benefity využijí psi i kočky. Pozor, mluvíme stále o gelu. Ke konzumaci není určen celý list. Obsažený latex je pro zvířata kvůli výše uvedeným účinkům nebezpečný. Pokud pěstujete aloi jako pokojovou rostlinu, zabezpečte ji zejména před kočkami.
Gel se osvědčuje také u ptáků a exotů, kteří se škubou. Je prospěšný obecně při onemocněních nebo preventivně pro zlepšení kondice. Zlepšuje se hnízdění a odchov mláďat. Dávkování je doporučováno do vody: 3 ml na 1 dcl vody u malých papoušků, 5 ml na 1 dcl vody u středních papoušků a 10 ml na 1 dcl vody u velkých papoušků, ideálně vždy alespoň po týden v měsíci. I při vyšší koncentraci nedochází k „předávkování“. Chovateli je udáváno i dávkování přímo na krmivo nebo pamlsek (piškot): pro velké ary dva piškoty - na každý 1-2 ml šťávy denně, papoušci velikosti žaka nebo amazoňana 1-2 ml denně, malým papouškům do 0,5-1 ml denně. K dávkování lze využít třeba malou injekční stříkačku, kterou zakoupíte v lékárně.
Recepty a doporučení:
Listy se trhají těsně před použitím. Vybírejte starší listy (níže na stonku) a uřízněte asi 10 cm dlouhou část listu. Ten rozřízněte po délce, šťávou potřete poraněné místo a nechte zaschnout. Poraněný list se rychle sám zavře, takže se dá opakovaně použít. Drobné mladé listy se nepoužívají, protože účinné látky se většinou tvoří v listech až ve 3. roce. Neporušený list můžeme uchovávat v ledničce zabalený do mikrotenu.
Varování:
Šťáva vytékající z poraněného listu Aloe vera působí jako silné laxativum, proto by se domácí preparáty neměly používat vnitřně. Větší dávky způsobují překrvení pánevních orgánů, ale také podráždění ledvin. Proto je kontraindikována u těhotných nebo menstruujících žen a při hemoroidech. Nesmějí ji užívat pacienti s nemocemi ledvin a děti.
Latex není také vhodný pro kojící ženy, protože přechází do mateřského mléka a může vyvolat drastické průjmy a křeče u dětí.
Může vyvolat alergickou reakci.