Časopis

Zatímco většina lidí trávila červencové sváteční dny na koupalištích nebo po výletech, členové Aromaterapie (dvounozí i čtyřnozí) si dobrovolně vyzkoušeli, jak náročné je vytvořit kvalitní třezalkový macerát. Celkem často totiž slýcháme, jak je vše, co je kvalitní, zbytečně drahé. A to pro nás byla výzva. Třezalkový macerát se vyrábí na první pohled jednoduše. Vezme se třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) a tukový základ (v našem případě olivový olej) a prostě se to naloží a nechá „marinovat“ jako flákotka, po čase se ona třezalková „marináda“ slije do lahviček a je hotovo. Kdepak…

Prvním kamenem úrazu bylo řinčení budíku v šest hodin ráno. Dalším pak výběr místa, kde by mohla třezalka tečkovaná kvést. Možná si říkáte, co je složitého na tom najít louku a na ní nějakou žlutou kytku. Opak je pravdou – je to velmi složité. Když se lépe rozhlédnete po svém okolí, zjistíte, že na většině luk je zaseta výtěžná tráva (výnosné travní semeno), která slouží zemědělcům ke krmení dobytka. Kvetoucích luk s jetelem, heřmánkem, kopretinami, třezalkou apod. je jako šafránu. Navíc není úspěch zaručen, i když takovou louku máte ve své blízkosti. Zemědělci ji mohou posekat dřív, než třezalka stihne vyrůst.

Naše sběračská partička měla štěstí. Paní Švorcová našla louku blízko přehradní nádrže Seč, která byla květy přímo posetá. A k našemu potěšení zde kvetla i třezalka. Při sběru tohoto žlutého kvítí se nesmí podcenit ani výbava samotného sběrače – nesmí chybět prodyšná taška či košík, nůžky a jak jsme brzy pocítili, tak ani OPALOVACÍ OLEJ W/O.

Další fází byl kurz samotného sběru. Pro kvalitní třezalkový macerát je důležitý i správně „zralý“ květ. Nesmí být moc rozkvetlý, ani úplně zelený, zkrátka takový akorát. Stříhají se pouze květy, nikoliv celé stonky. Někdo může namítat, že se květy mohou jen uštipovat, tudíž nůžky nejsou zapotřebí. Ano, něco pravdy na tom bude. Ale kdo by chtěl mít zatřísněné ruce od hypericinu, což je červené barvivo obsažené v žlázkách květu? Navíc v množství, které je potřeba na výrobu 10 litrů macerátu, by mi asi upadly prsty.

Takže tašky uvázat k pasu, nůžky připravit a jde se na to. V první chvíli jsem měla pocit, že třezalku nikde nevidím nebo tam, kde jdu já, prostě žádná neroste. Když se ale rozkoukáte, máte najednou plné ruce práce. Sluníčko nás s každou minutou čím dál tím víc připalovalo. K polednímu už bylo pěkné vedro a za každý kvítek ještě nerozkvetlé třezalky jsme byli vděční. Jediným rozptýlením v té nekonečné záplavě květů byla naše pětičlenná smečka psů.

Po dvou hodinách mně už váha plátěné tašky táhla kalhoty špatným směrem a nebyla jsem sama, kdo pro záchranu kalhot ve správné výšce utahoval opasek. A tak jsme sběr odpískali a vydali jsme se k autu, kde byl přichystaný velký koš vystlaný prostěradlem. Třezalkové květy jsme sesypali dohromady. Na první pohled se zdálo, že máme alespoň deset kilo květů, ale kuchyňská váha nám naše iluze rychle vzala. Všehovšudy jsme v pěti lidech a pěti psech v úmorném vedru nasbírali za dvě a půl hodiny 3 kg třezalky. Květy bylo nutné ještě na pár minut rozprostřít na plátěném prostěradle a nechat na slunci ještě trochu zavadnout. Prostoje mezi zavadnutím a nakládáním květů do olivového oleje můžete stejně jako my využít k vychutnání dobré kávy.

Jelikož jsme nechtěli o tento zážitek připravit ostatní kolegy, vydali jsme se na třezalku ještě jednou v plném počtu 9 lidí. My, kteří jsme už se sběrem třezalky měli tu čest, jsme se kochali nad zmatenými výrazy našich IT specialistů. Z dotazů typu „proč se tahle žlutá kytka trhá a tahle žlutá ne“ jsme měli celkem obavy, ale nakonec se ukázalo, že i do světa jedniček a nul se dokáže vepsat malé žluté kvítí. Takže i tento sběr byl úspěšný.

Teď nás čeká 6-8 týdnů čekání, macerování a míchání, než se z naší píle stane kvalitní domácí třezalkový macerát.

Iva Šimonková