Časopis

Nad termínem „imunita“ jste se dříve možná nepozastavovali. Prostě obranyschopnost, užitečná funkce našeho těla, která nám pomáhá být zdraví. Nyní se z pochopitelných důvodů toto slovo ve společnosti skloňuje mnohem více.

Imunitní reakce se rozvíjí odlišnými cestami podle toho, zda se jedná o obranu před infekcí způsobenou viry, bakteriemi, plísněmi a kvasinkami nebo parazity. Imunitní buňky poskytují ochranu také před vlastními buňkami těla, jejichž množení se zvrtne v nádorové bujení. Mají na starosti i regulaci zánětu a hojení.

Imunita buněčná, látková/humorální, lokální/slizniční, systémová reakce, specifická/adaptivní/získaná nebo nespecifická/vrozená… co si pod těmito pojmy představit?

Buněčná imunita je reakce zprostředkována buňkami. Imunitní buňky mají širokou škálu schopností, jak rozpoznat cizorodé struktury. Choroboplodné zárodky pohltí (makrofágy, neutrofily) nebo na základě rozpoznání konkrétního infekčního mikroorganismu spouštějí další kaskádu reakcí (T-lymfocyty), B-lymfocyty následně produkují protilátky.

Látková nebo také humorální imunita je zajišťována protilátkami (imunoglobuliny) produkovanými aktivovanými B-lymfocyty, umí se specificky vázat na povrch škodlivých mikroorganismů. Ty jsou tak přímo zneškodněny nebo je usnadněna jejich likvidace dalšími buňkami. Významnou složkou látkové imunity jsou i komplement, interferony a proteiny přítomné v séru při rozvoji zánětu. 

Označení lokální/místní imunita je spojeno se sliznicemi zejména respiračního a zažívacího aparátu, které mají vlastní, obranyschopnost zajišťující systém. Respirační aparát sestává z obrovské plochy, která je vystaveny kontaktu s případnými škodlivými mikroorganismy. Jejich eliminaci v první řadě zajišťují nespecifické bariéry. Jedná se o neporušenou sliznici a hlen na ní, buňky vybavené řasinkami, které zachycené nečistoty transportují směrem nahoru. Ty jsou následně s hlenem vykašlány nebo spolknuty.

Původci infekce jsou specificky či nespecificky rozpoznáni a ideálně zneškodněni již na místě pomocí ve sliznici umístěných imunitních buněk. K tomu jim pomáhají i specifické protilátky typu IgA. Z uvedených informací je zřejmé, že hladina systémových protilátek cirkulujících v krvi nemá v tomto typu infekce zpočátku tak zásadní význam, hladina protilátek v krvi nemusí jasně vypovídat o schopnosti organismu bojovat s takovou infekcí. Pokud se onemocnění rozvíjí dále, pronikají z krve protilátky IgG do porušených tkání. Tyto protilátky se uplatňují při onemocnění plic.

Reakce sliznic je ale samozřejmě napojena na celkové systémové procesy a nefunguje samostatně. Imunitní buňky pomocí informačních molekul intenzivně komunikují mezi sebou v rámci lokální i systémové imunity, ale i se všemi ostatními orgánovými systémy, včetně nervového a hormonálního. Po první infekcí určitým škodlivým mikroorganismem se rozvíjí paměťové buňky, díky kterým je při dalším infikování reakce složek imunity rychlejší a razantnější.

Důležitou roli má i mikrobiom – společenství mikroorganismů přirozeně osídlující povrch kůže a sliznic. Dýchací cesty jsou osazeny „přátelskými“ mikroorganismy. Pokud je mikrobiom narušen, je otevřena cesta pro mikroorganismy škodlivé.

Nespecifická/přirozená/vrozená imunita zahrnuje soubor reakcí založených na rozpoznání určitých cizorodých struktur na povrchu škodlivého mikroorganismu (např. sloučeniny přítomné v buněčné stěně bakterií), které se u živočichů nevyskytují. Tyto mechanismy jsou rychle aktivní. Patří sem již zmíněné bariéry v podobě hlenu, kožního filmu, buňky schopné pohltit mikroorganismy pomocí tzv. fagocytózy i sérové proteiny akutní fáze (nejznámější CRP), komplement atd.

Oproti tomu specifická/adaptivní imunita reaguje na struktury specifické pro daný mikroorganismus. Rozpoznány jsou konkrétními T- a B-lymfocyty, které poznají svůj cíl. Při prvním setkání je nástup reakce pomalejší. Díky následnému vytvoření paměťových buněk je ale při dalších příležitostech již mnohem rychlejší.

Respirační viry při úspěšném proniknutí do buněk naruší slizniční bariéru a otevírají cestu bakteriálním infekcím. Navození specifické buněčné imunity na sliznicích při injekčním podáním vakcíny není zcela efektivní. Jako vhodná alternativa se může jevit aplikace intranasálních vakcín, které jsou vlastně vstříknuty do nosu a reagují přímo se sliznicí. Správná vakcína vyvolává rozvoj imunitní reakce správného typu (buněčná, látková), ve správný čas a na správném místě.

Podpořte svou odolnost proti infekcím a respirační systém pomocí éterických olejů. Jejich účinky jsou oceňovány od starověku. Zprávy o výrobě silic pocházejí již z Mezopotámie, Egypta a antického Řecka a Říma. Výrobci rostlinných silic, kteří byli s tímto materiálem neustále v kontaktu, byli známí svým pevným zdravím. Následujte je…

MVDr. Alena Vaníčková, Ph.D.