Časopis

Siličnaté rostliny, tedy ty, z nichž vyzískáváme éterické oleje, mají na planetě Zemi daleko delší historii než existence člověka. Je naprosto evidentní, že éterické oleje provází člověka po celou dobu jeho vývoje. Pokud žil v lesích, inhaloval tyto voňavé a zdraví prospívající produkty jehličnanů. Stejně jako my dnes konzumujeme éterické oleje, jež jsou přítomny např. v ovoci a zelenině, činili tak i naši předchůdci. Svou roli v této předlouhé historii má i posledních 40 let.

Psal se rok 1982 a vzhledem k tomu, že jsem stále ležel v knihách s tematikou léčebných rostlin, přicházeli za mnou moji tehdejší známí a jejich přátelé s dotazy, zda bych jim na jejich problém mohl něco bylinného poradit. A tak jsem radil a často jsem se sám divil, jak se dotazovatelům tyto rady osvědčily. S dotazem mě navštívila i paní Erika Voigt, kterou trápil dlouhotrvající ekzém (jenž si dělal co chce, jak už to u ekzémů bývá), se kterým si nikdo nevěděl rady. Po asi půlhodinovém rozhovoru bylo poradenství u konce a paní Erika vyslovila dotaz, zda bych jí nějaký ten krém dle předcházejících doporučení nemohl udělat. Přiznávám, mě samotného by rozhodně nenapadlo cokoli vyrábět. Ale toto byla zajímavá výzva, a tak se stalo. Vyrobil jsem první krém. Byl s obsahem třezalkového oleje, z éterických olejů pak byl přítomen levandulový. Že paní Erice příjemně voněl, když si jej přebírala, jsem se nedivil, spíše mě pobavil její údiv nad tím, že je červený. Obrovskou radost mi učinilo i asi po 14 dnech následné sdělení, že „červený“ krém je zázrak a s ekzémem se vypořádal. Díky účinkům „červeného“ krému nutno zmínit, že paní Erika se stala chodící reklamou, díky jejíž chvále se značně rozšířil počet těch, kteří přicházeli jak s kosmetickými, tak i zdravotními problémy. To bylo asi i důvodem, proč na řadu přišly i další preparáty.

„Červený“ krém následovaly koupelové oleje. Mnozí z těch, kteří užívali různé pěny do koupele (tenzidové), přicházeli s tím, že po koupeli mají suchou pokožku a svědivost. Musím přiznat, do této doby jsem i já používal „přírodní“ borovicovou pěnu do koupele (díky Bohu, u mě bez pozorovatelných následků). Byť původní profesí chemik, nikdy mě ani ve snu nenapadlo zajímat se o to, z čeho se tyto pěny do koupele skládají. K tomu mě přivedly problémy mých tehdejších klientů. Byl pro mě doslova šok, když jsem zjistil, že se jedná o tenzidy. A tak jsem s údivem objevil, že na mé oblíbené přírodní borovicové pěně, jediné, co lze označit jako přírodní, bylo vyobrazení borovicového jehličí a šišky na etiketě. Dokonce i vůně imitující borovici byla chemická syntetika. Pádný důvod vyrábět koupelové oleje byl na světě. Následovaly další beztenzidové mycí preparáty, krémy, masky a oleje. Netrvalo dlouho a aromaterapeutické olejové preparáty si našly cestu i k profesionálům do kosmetických salonů. V průběhu následujících let se mi podařilo splnit další svůj sen. Tím byl vývoj a realizace technologie výroby emulzí bez chemické konzervace, která v žádném případě není potěšením pro pokožku. Ba právě naopak, chemické konzervanty mají negativní vliv na symbiotickou mikroflóru a nezřídka způsobují i další problémy. Život šel dál, v průběhu následujících let se mi podařilo vytvořil lecitinové emulze, a zbavit se tak i běžně používaných emulgátorů.

Oněch 40 let uběhlo jak voda, jsem však rád, že to byly roky doslova voňavé, roky s aromaterapeutickými preparáty, které klientům nejen voněly, ale i pomáhaly od jejich problémů. Koneckonců, aroma znamená vůně a původní význam řeckého slova terapie (θεραπεία) byl doprovázet na cestě ke zdraví. I v roce 2022, celých 40 let od vzniku „červeného krému“, se o slovo přihlásí jaro se všemi svými příjemnostmi. Přeji vám všem krásné slunné jarní dny a také, aby vás aromaterapie doprovázela každodenně na cestě ke zdraví i nadále.

Váš Karel Hadek