Časopis

Otázku, co je to aromaterapie, dostávám od začátku, kdy jsem se jí začal zajímat. Na samém počátku byla odpověď zcela jednoduchá. Někde jsem si přečetl, že je to léčení vůněmi, a tak jsem onu frázi i jistou dobu papouškoval. Čistě teoreticky by se význam tohoto slova mohl takto vysvětlovat.

Slovo „aroma“ lze definovat jako vůně a slovo „terapie“ jako léčení. Později mě napadlo, že zde něco není v pořádku. Kdyby to bylo léčení, pak by aromaterapie nebyla vhodná pro zdravé. Zdravý člověk dle mého názoru přece žádné léčení nepotřebuje. A tak jsem do oné fráze vložil ještě slůvko prevence.

I u aromaterapie zcela jednoznačně platí, že předcházet nemoci je daleko vhodnější než později léčit. To zcela potvrzují i tisícileté empirické poznatky. Stačí se podívat do našich kuchyní. Siličnaté rostliny jsou mimo diskuzi součástí našeho potravinového řetězce. Bez celeru, petržele, cibule, česneku, bazalky, kopru, vavřínu (bobkový list), nového koření, majoránky a mnohých dalších bylinek si svoji kuchyň prostě představit nedovedu. A nejen to. Používáme i koření. Pepř, kmín, paprika, tymián, skořice, jalovec jsou jen počátkem dlouhého seznamu darů přírody od nepaměti používaných k úpravě a dochucení jídel. Zapomenout nelze ani na oblíbené bylinné čaje. Mateřídouška, meduňka, heřmánek, dobromysl, lípa, měsíček, levandule, šalvěj, rozmarýn, fenykl, růže jsou jen velmi zkráceným seznamem siličnatých rostlin používaných na přípravu nápojů, jejich úkolem vůbec nemusí být ani léčit, ani předcházet, ale chutnat. Již z výše uvedeného jaksi vyplývá, že vysvětlovat si význam slova aromaterapie jako jakési „voňavé léčení“ je naprosto nepřesné a maximálně může sloužit buď jako reklamní slogan sloužící prodeji všeho, co byť jen trochu voní, případně byrokratům z EU v „honu na čarodějnice“.

V průběhu let, kdy jsem se s éterickými olejíčky detailně seznamoval, mě napadla doslova kacířská myšlenka. Nikoli vůně definuje (bio)chemické složení éterického oleje, ale je tomu právě naopak! Dle mnoha různých biochemikálií, které siličnatá rostlina v rámci svého životního procesu vytváří, vzniká jejich směs nazývaná éterický olej. U jednotlivých éterických olejů vnímají naše nosánky jejich typickou druhovou vůni, nikoli však jejich biochemické složení. Posuzujeme‑li éterické oleje z hlediska jejich účinnosti, nutno konstatovat, že ta je dána obsaženými biochemikáliemi. Ale ono nejde jen o význam slova „aroma“, ale i „terapie“. Ať se podíváme kamkoli, je slovo terapie používáno jako synonymum slova léčení. Toto slovo pochází z řeckého „therapeua“ (θεραπευα) a jeho původní význam je: „Pomoci jinému na jeho životní cestě“. Přiznávám, tento původní smysl se mi svou věcností zamlouvá. Aromaterapie jako dar přírody nás provází v každodenním životě, prostě pomáhá nám. Někdy na procházce v samotné přírodě, kdy „jen“ vnímáme rostlinné vůně, jindy v kuchyni při přípravě jídel. Zpříjemňuje nám chvíle u čaje, a pokud je někdo nemocný, mohou obsažené biochemikálie i léčit.

Nezbývá než popřát čtenářům tohoto vydání časopisu Aromaterapie, aby je aromaterapie doprovázela a pomáhala svými informacemi na cestě letošním podzimem.

Váš Karel Hadek