Časopis

Ano, je to již více než třicet let, co jsem se s tímto problémem poprvé setkal. Měl zvláštní podobu.
Ekzém na rukou ve formě „rukavic“. Kamarádka jedné známé se na mě obrátila s dotazem, zda bych jí na její problém něco neporadil. Při konzultaci vyšlo najevo, že oněch problémů má více, ale ty ji tak moc nezajímají, hlavně nejsou vidět, zatímco ty ruce… Styděla se jít takto na veřejnost, lidé se na ni dívali jako na prašivou. Dalším problémem pak byl bílý jazyk, časté nadýmání a občasné svrbění v oblasti konečníku. V té době jsem toho o Candidě a důsledcích přemnožení v organizmu moc nevěděl. To, co lze označit za minimum nejpodstatnějšího však ano. Tehdy jsem té paní doporučil protiplísňovou dietu, vnitřní užívání směsi šalvějového a tymiánového oleje a na ruce pak udělal třezalkový krém s éterickými oleji. Následně i detoxikační kúru s jalovcovým olejem. Výsledkem bylo, že zhruba za měsíc byly ruce v pořádku a po ekzematických „rukavicích“ nebylo ani památky.

Candida je živý mikroorganizmus a jako takový má i Candida svoji látkovou výměnu. Produkty látkové výměny candidy nazýváme mykotoxiny. Srozumitelně vyjádřeno, plísňové jedy. Pochopitelně člověk je od přírody nastaven na přežití a jeho imunitní systém se stará o odtransportování onoho škodlivého, tedy mykotoxinů, z těla. Nutno podotknout, že snad v každém z nás se Candida albicans nachází. Ať již jako celkem neškodná součást naší symbiotické mikroflóry na sliznicích, či v trávicím traktu a nezpůsobuje naprosto žádné problémy. Důvod je zcela jednoduchý, tím je funkční imunitní systém, který je schopný Candidu „držet na uzdě“. Za nejdůležitější součást imunitního systému nutno považovat v tomto případě tzv. symbiotickou mikroflóru ve vyváženém stavu. Teprve ve chvíli, kdy dojde k oslabení imunitního systému (narušení rovnováhy symbiotické mikroflóry), např. nemocemi, léčbou antibiotiky, chemoterapií, ale i nevhodnou, navíc bohatě chemizovanou stravou, není imunitní systém schopen zabránit nadměrnému množení této kvasinky a na problém je zaděláno. Následně dochází, někdy k pomalejšímu, jindy rychlejšímu doslova přiotrávení hostitele.

Problém vidím i v tom, že kandidóza se projevuje podstatně jinak než zlámaná noha. Prostě nebolí, o to však je nebezpečnější. Ve většině případů se zviditelňuje jen lokálně a ještě celkem nenápadně. Nachází se v trávicím traktu, většina žen ji zná v podobě genitálních infekcí/výtoků, nevyhýbá se ani mužským pohlavním orgánům, byť zde projevy nejsou tak drastické jako u žen. Dále se s ní můžeme setkat ve formě kožní plísně, velice často pak i jako plísně nohou. Nutno podotknout, nedělám si žádný nárok na komplexnost výčtu možného výskytu, neboť u těžkých forem kandidózy se může dostat přes střevní stěny i na vnitřní orgány, např. ledviny.

Nelze se divit, že za daných okolností, hlavně pak u lehčích forem, není kandidóze věnována náležitá, byť žádoucí pozornost. Imunitní systém je tak plně zaměstnán soubojem s Candidou a zůstává mu jen málo prostoru pro další ochranu organizmu před dalšími, mnohdy i život ohrožujícími nemocemi. Vysoká hladina toxinů v organizmu, jež vytváří Candida, se velice často projevuje navenek například ekzémy, které jsou viditelné. Bohužel co se děje uvnitř organizmu, je našim očím skryto a bývá totálně přehlíženo! V ústní dutině se projevuje bílým povlakem na jazyku (tzv. moučnivka), zvýšenou náchylností k tvorbě aft. Dále může způsobit potíže při polykání, již v úvodu zmíněné nadýmání, může docházet střídavě k průjmům a zácpám, běžná je svědivost v oblasti konečníku. Vzhledem k anatomii močových cest a pohlavních orgánů jsou to právě ženy, které se velice často a i dlouhodobě kandidózou trápí. Bohužel téměř vždy překvapí informace, že Candida migruje z trávicího traktu konečníkem na pohlavní orgány a i do močového ústrojí.

Důsledkem není nic jiného, než za daných okolností neřešitelné zdravotní problémy. Pokud se nezbavíme candidy v trávicím traktu, močové cesty a pohlavní orgány jsou z oblasti konečníku dokonale zásobovány „novou sadbou“. U těžkých stavů se můžeme dokonce setkat i s „chronickým únavovým syndromem“, který může vymizet s likvidací plísní. Zasažena může být i lymfatická soustava, důsledkem čehož může být i zduření lymfatických uzlin. Ať již přímo, tedy dlouhodobým působením mykotoxinů candidy v organizmu, či nepřímo, tedy dlouhodobým oslabením imunitního systému v důsledku neléčené kandidózy, jsem osobně přesvědčen, že Candida albicans je v mnoha případech i původcem vzniku rakovinových onemocnění. Tuto kvasinku lze označit jako jeden z nejnebezpečnějších mikroorganizmů pro člověka. Zcela jistě i proto, že problémy, které způsobuje, jsou nejčastější. Upřít se této kvasince nedá, že je velice životaschopná. Nechci ji tím chválit, spíše naopak upozornit, že zbavit se jí je sice možné, ale značně obtížné. A pokud se vyléčení povede, je to jen malý důvod k oslavě. Candida je žijící mikroorganismus a ráda se vrací, pokud má k životu příznivé podmínky. Jinými slovy, po zbytek našeho života ji musíme podmínky znepříjemňovat, tedy dbát na prevenci. Jednou ze zásad při léčení kandidóz je specifická dieta. Candida coby kvasinka se živí cukry. Samozřejmě i jejich nižší formou, tedy alkoholem, případně vyššími formami cukru, jako jsou například škroby. Za výjimku lze označit mléčný cukr, tedy laktózu, která je pro Candidu nevyužitelná, ba právě naopak velice dobře poslouží oponentním mikrokulturám, tedy laktobacilům.

Zde však může být mléčný cukr u některých jedinců problémem, a tím je nesnášenlivost tohoto cukru. Po dobu diety je velice vhodná strava bohatá na tuky (ironie osudu), neboť ty jsou pro plísně nevyužitelné. To znamená hlavně konzumaci semen a ořechů. Jedná se o stravu bohatou nejen na tuky, ale současně má tělo zajištěn i přísun bílkovin. Jak známo, kvasinky nemají rády síru. Ta je organicky vázaná hlavně v česneku, cibuli, křenu. Jejich vysokou konzumaci po čas diety nelze označit jinak, než za nezbytnou. Z hlediska „konstrukčního“ jsou kvasinky velice dobře organizovaná žijící bílkovina. Jak známo, bílkovinu lze vysrážet (např. mléko). Tato znalost se nám může velice hodit i jako součást protiplísňové terapie. Již mnohokráte jsem na stránkách Aromaterapie zmiňoval další vynikající součást protiplísňoví diety, pampelišku. Díky obsahu hořčin likviduje plísně v trávicím traktu a navíc jako „nekulturní“ rostlina, tedy plevel, obsahuje i vysoký podíl vlákniny, na kterou je naše strava chudá a která napomáhá mechanické očistě střevních stěn. Celkem vyčerpávají článek o pampelišce je k nalezení v archivní Aromaterapii č. 2-3/2007 na stranách 7 – 9, která je v elektronické formě našem webu. Zde bych chtěl již jen zdůraznit, že pampelišku lze sbírat nejen pro okamžitou spotřebu, ale doporučuji vlastní sběr v dostatečném množství i na zimu. Takto máte zaručeno, že droga bude mít tu nejvyšší kvalitu. Je mi líto, ale občas se stává, že v bylinkářství pořídíte pampelišku spíše v kvalitě „podestýlka pro králíky“ než jako kvalitní léčivku.

Samozřejmě, že i aromaterapie nabízí v tomto smyslu vynikající podporu. Je zde celá řada éterických olejů s protiplísňovými účinky. Rád bych zmínil česnekový olej, skupinu fenolických olejů, to je mateřídouška, červený tymián, dobromysl a saturejka horská. Poslouží i hřebíčkový olej, dále šalvějový či levandulový. Tyto oleje jsou vhodné i k vnitřnímu použití. Pomerančové listí, čajovník, levandule jsou pak vhodné k použití vnějšímu. Nutno zmínit i osvědčenou směs éterických olejů Candiöl, která vykazuje vynikající antimikrobiální účinky, protiplísňové nevyjímaje. Při vnitřních plísňových problémech je nezbytně nutné jak éterické oleje, tak i Candiöl aplikovat již do ústní dutiny. Jen tak zajistíme, že dojde k likvidaci plísní již v ústní dutině a ta se nestane plísňovou zásobárnou trávicího traktu. Mimořádnou pozornost by Candidě albicans měly věnovat ženy, které zamýšlí otěhotnět. Nejen, že těhotenství samo o sobě značně ztěžuje léčení tohoto problému, ale v době porodu představuje i značné riziko pro rodící se děcko. To při příchodu na náš svět, po devítiměsíčním pobytu doslova ve sterilním prostředí, prochází infikovanými porodními cestami a na tento svět si tak přináší i mnohé zdravotní problémy.

Na závěr bych rád konstatoval, že zdraví je nejcennější majetek každého z nás. Jedním z největších omylů je domnívat se, že se nám o něj může starat současné zdravotnictví. I zde je možné aplikovat ono staré, dobré povzdechnutí: „Co si člověk sám neudělá, to nemá…!“

Karel Hadek