Časopis

Nechci říci, že zima je krásná, jen pokud se na ni díváme přes okno příjemně vytopené místnosti. Na bílé Vánoce se těší snad každý. Lednové příděly sněhu pak sice potěší ty, jež holdují zimním sportům, současně ale i aktivují touhy po jaru, po slunečním svitu a jeho hřejivých paprscích. Sníh pomalu mizí a objevuje se první zeleň. Příchod jara je balzámem pro tělo i duši a náležitě si je vychutnáváme. Rozloučení se se zimou a příchod jara má pak vliv na biologickou aktivitu všeho živého, tedy i nás lidí. Jaro nás láká svými kouzly ven do přírody, v létě nás pak jen těžko může něco udržet doma. Tato aktivita je pochopitelně podporována i stravou, kterou nám příroda v daném období nabízí. Hlavně zeleninou a později i ovocem. Nelze se divit, že na podzim, kdy se příroda připravuje na období klidu, se naopak biologická aktivita pomalu snižuje. Zima se svými nízkými teplotami a nedostatkem sluneční energie, a tím i potravy, je v přírodě obdobím klidu. Mnohá zvířata, aby vůbec přežila, ji dokonce prospí. Vždy, když se probouzím do zimního rána, jen a jen závidím ježkům, svišťům, syslům či medvědům, kterým vývoj v přírodě tento dar poskytl. Tady si tak trochu odporuji. Nerad bych do zimního spánku upadal podchlazením v nějaké díře, ale s úsměvem ve vyhřáté postýlce). Biologický útlum se v tomto období pochopitelně týká i nás lidí, bohužel dnešní „technická“ doba nám jej neumožňuje prožít přirozeně, a nutí nás podávat výkony, doslova, jako by se nechumelilo. Nelze se pak divit, že takovéto lámání přírodních zákonitostí s sebou přináší krom stresu i značná zdravotní rizika, včetně oslabení imunitního systému, a tím i zvýšenou nemocnost. Zvýšená sluneční aktivita s přicházejícím jarem aktivuje celou přírodu, tedy i nás lidi. V dobách dávno minulých tehdejší lidé v průběhu zimy spotřebovali vytvořené zásoby potravin a se zvýšenou aktivitou se muselo čekat, pokud se vůbec přežilo, až do doby, než se objevila nová vegetace. Pojídání různých potravin, jejichž důležitou obsahovou složkou je celulóza, která je pro člověka nestravitelná, vedlo k mechanickému pročistění trávicího traktu, a tím i celého organizmu. Lze předpokládat, že u takto detoxikovaného organizmu se nejspíše vůbec neprojevovala „jarní únava“. Dnešní životní styl s sebou, oproti minulosti, přináší podstatné změny. V době dnešní se již nikdo nemusí v létě a na podzim dostatečně předzásobit, aby přežil. Supermarkety nabízí vše, co hrdlo ráčí, v neomezeném množství. Od přemíry různých konzerv, přes další „vymoženosti doby“, konzumujeme potraviny, které bych označil jako denaturované. Týká se to velmi často i vakuovaných potravin, kde se výrobci daleko více spoléhají na chemické konzervační látky než na vakuum. Dnešní zimní období nám prostřednictvím supermarketů nabízí i čerstvé ovoce a zeleninu. Někdy polozralé z druhé strany polokoule, jindy jalové, někde ze skleníků. Bohužel takováto strava není pro dané období typická. Sice by mě to nemuselo zajímat, já to přece neplatím, navíc každý přece ví, že ovoce a zelenina jsou zdravé, že ano. Pochutnáníčko by neměla rušit ani skutečnost, že kromě v chemických lázních koupané zeleniny se objevuje stále více geneticky manipulovaných „lahůdek“. A tak mrkvička, symbol zdraví, dokonale očištěná od zbytků zeminy, hezky zabalená do igelitových sáčků a protiplísňově vykoupaná, se na nás přes plast usmívá a usmívá. Fundované reklamy ve sdělovacích prostředcích nás taktéž poučují, jak zdravé jsou rostlinné oleje. Tím hlavním argumentem pak je konstatování, že neobsahují cholesterol. Těmi nejzdravějšími pak budou zcela jistě oleje vyzískané technologií „cold processed“. Volně přeloženo „zpracováno za studena“. Lež to rozhodně není, chemická extrakce opravdu probíhá za studena. Účelem takovéto definice pak je nepoplašit laika spotřebitele a nabídnout mu, aby si to vyložil jako „cold pressed“, tedy lisováno za studena. Ani ve snu by jej nemělo napadnout, že sice nepojídá cholesterol, zato si pošmákne na zbytcích toxických organických rozpouštědel. Že žluklý olej zapáchá a jako potravina je nevhodný, ví asi každý. A tak, aby tímto zdraví neutrpělo, zabraňuje se žluknutí olejů chemikáliemi, jako jsou BHT a BHA. BHT je pak zkratka pro butylhydroxytoluen a vnímavý spotřebitel jej bude spíše znát jako E 321. BHA je zkratka pro butylhydroxyanisol s označením E 320. Jsem dojat a naměkko z toho, jak je na zdraví spotřebitele myšleno. Nezištně je nám pomáháno držet škodlivý cholesterol na uzdě, dopomoženo dopracovat se k… Organické rozpouštědlo zvané hexan je látka, která je v těle příjemce v rámci látkové výměny přeměňována na hexandion. O tomto matabolitu je pak známo že způsobuje nervová poškození.

Nepopsanou stránkou není ani BHT. Tato chemikálie je nejen rozpustná v tucích, ale i velice stabilní. Je zde riziko jejího ukládání v játrech. Jsou prokázány její rakovinotvorné účinky. A aby toho nebylo málo, pár slov věnujeme i BHA. Tuto chemikálii lze označit téměř jako „lidumila“. Vyvolává totiž jen alergie. A tak si říkám, čemu to vše slouží. Že by nová potenciální racio-bio-složka potravin? Ne, ne, komerce se stará, jak jen může přírodu dochutit, obarvit, učinit trvanlivou i „zkrášlit“. A zdraví spotřebitele? To myslím nikoho moc netíží. Logikou věci asi bude, že to je to nejcennější, co každý má, tak ať si zaplatí doktora, který z něj nakumulované toxické látky zase dostane ven. Konec konců, víte, kolik nezaměstnaných by přibylo, nebýt vědeckých pracovišť u farmaceutických firem zabývajících se problematikou detoxikace. Blíží se jaro, a jeho příchod byl vždy spojen i se změnou složení stravy. I v dnešní době by tomu tak mělo být. Mnohé z toho, co jarní příroda zdarma nabízí, napomáhá očistě organizmu. Pokud budeme přemýšlet a trošku se i stravovat v historickém kontextu, pak přinejmenším ušetříme značné částky peněz za různé očistné kúry, které spíše nežli tělo kupujícího čistí jen jeho peněženku. Jen jako příklad bych uvedl třeba mladé kopřivy upravené jako špenát. Krom celulózy, která mechanicky čistí trávicí trakt, je kopřiva bohatá i na minerálie. Přímo na louce doporučuji ochutnat pampelišku, listy jitrocele, šťovík, případně dle znalostí terapeutických účinků i další rostlinky. Léčivky v sobě obsahují bohatou zásobu různých složek, kterých se nám v „průmyslové“ stravě nedostává. Za všechny bych rád zmínil například hořčík. Nebudu se rozepisovat o jeho funkcích v organizmu, nemohu ale opomenout, že je obsažen v zeleném rostlinném barvivu, chlorofylu. Navíc ve formě pro organizmus nejpřijatelnější. Chlorofyl má totiž podobnou strukturu jako hemoglobin s tím rozdílem, že u hemoglobinu je centrálním prvkem železo, zatímco u chlorofylu právě hořčík. Radím-li pojídání „trávy“, už to je rada „značně podivná“. Může se stát, že pro mnohé ne zrovna chuťově příjemná. Mnohé divoce rostoucí rostliny totiž obsahují taktéž složky, jež hořce chutnají. A zde může být kámen úrazu. Člověk vnímá čtyři chutě. Sladkou, slanou, kyselou a hořkou. První tři máme ve stravě zastoupeny buď řádně, u sladkých věciček dokonce v přemíře. Čtvrtá, tedy hořká chuť nám nijak příjemná není, a proto ji ve stravě budeme marně hledat. A právě hořké potraviny mají pozitivní vliv na naše trávení, hořká strava je schopna napomoci likvidovat jak plísně, tak i další patogenní mikroorganizmy v trávicím traktu, zlepšovat látkovou výměnu. Tělesné schránky se nám za takovéto nestandardní biopotraviny velmi rychle odmění jak zlepšeným zdravotním stavem, tak i lepší náladou. Netřeba se potom divit, že tělíčko začne i přirozeněji reagovat, a jediný strašák, který jaro doprovází, se prostě nekoná.

Karel Hadek