Časopis

Poslední dobou mají dotazy na téma „zdravosti“ rostlinných olejů sezónu. A nelze se divit.

Každý, kdo nějaký olej dodává na trh, nezapomene okamžitě argumentovat posledními vědeckými poznatky, a tak nás ani nemůže překvapit, že ať koupíme, co koupíme, nemáme šanci koupit nic jiného než jen a jen to nejlepší…

Argumentace bývají podobné. Neobsahuje cholesterol, obsahuje životně důležité omega -9, -6, -3 mastné kyseliny (viz článek „Není máslo jako máslo“, Aromaterapie č. 2/2008). Někdy i vitaminy a další různé složky.

Složení je vždy nejen výjimečné, ale současně až zázračně léčivé…

Řekl bych, nic nového v argumentaci. Připadá mi ale až podezřele známá. Už za mého mládí totiž vědci pracovali na plné obrátky. Když se pak soudruhům podařilo máslo prodat, byť pod cenou, ale za devizy na západ a na tehdejší československé občany nic nezbylo, čistě vědecké noviny Rudé právo otiskly výsledky posledních – jakých jiných než vědeckých – poznatků, že máslo vůbec není zdravé, a tak vlastně jeho nedostatek je výsledkem soudružské péče o zdraví občanů. Pak se obchodně nedařilo, máslo na západ se neprodalo, tak se muselo, zdraví, nezdraví, střelit doma. Vědecké laboratoře makaly nadále na plné obrátky, než se zase vědecky prokázalo, že to mizerný máslo je daleko lepší než ona umělá – chemickým průmyslem produkovaná – takymásla.

A protože vědec je člověk, který přemýšlí permanentně, pak za pomoci aplikace Einsteinovy teorie relativity toto vše stihli objevit za mého mládí dokonce několikrát…

Doba se změnila. Ale vědci pracovali dále, bez ohledu na počasí, a objevovali stále nové a dobré věci. Jen díky tomu vědeckému výzkumu, prováděnému kde jinde, než v rozsáhlých laboratořích reklamních agentur, dnes vlastně neexistuje naprosto nic špatného. Úplně obráceně… vše, na čem se nechá vydělat nějaký ten peníz, je nejlepší, nejzdravější a nejpotřebnější.

Dokonce se proslýchá, že na základě vědeckého výzkumu, v rámci ozdravění (již tak úplně zdravých, místy až dokonce přezdravělých) národů, padlo unijní doporučení zrušit Euro a zavést právě v dobách ekonomické krize daleko zdravější BioEuro, u nás pak BioKorunu.

Ale vraťme se na začátek. V žádném případě nepřísluší obyčejnému občanovi zabývat se otázkami, zda jako potravina je vhodnější a přirozenější ona prapůvodní surovina nebo olej, který se z ní následně vyrábí. Vždyť na jejích jednotlivých složkách takto „demontovaných“ a jednotlivě rozprodaných se nechá i více vydělat.

Jen jako malý příklad – proč doporučovat jako vhodný zdroj nenasycených mastných kyselin třeba slunečnicová semínka, vlašské ořechy, dýňová semínka, mandle apod.? To přece nejde, vždyť jsou nepřijatelně levné. Když z nich uděláme olej lisovaný za studena a „za tepla k němu přidáme vědecké zdůvodnění“, vyděláme nejen na oleji, ale i na lecitinu, který ve zbytku po lisování zůstane, my ho vyzískáme, a prodáme extra.

Lněný olej (Linum usitatissimum)

Pokud se rozhlédneme po nějakém tom supermarketu či i prodejnách zdravých potravin, jistě tam objevíme „běžně zdravé“ oleje jako je sójový, slunečnicový či řepkový (které jsou prakticky vždy vyzískány chemickou extrakcí). Pro „zlepšení stravitelnosti oblbnutím spotřebitele“ je pak olej deklarován jako „cold processed“, tedy něco jako vyzískaný za studena, což je pravda nejsvatější, neboť chemická extrakce je studený proces. Ale ani omylem není tento olej „cold pressed“, tedy lisovaný za studena…! 

V nabídce najdeme jistě i podstatně dražší oleje ze stejných výchozích surovin, jakož i další, méně běžné oleje. Např. olivový, sezamový, olej z vlašských ořechů, olej z rýžových klíčků a další, které pak jsou opravdu „cold pressed“, tedy lisovány za studena. V poslední době jsem dostával dotazy na konopný olej, který by měl být jistým způsobem zázračný. Asi není, neboť mám pocit, že než se stačil ohřát, světu se podařilo objevit nový „zdravý zázrak“. Je jím lněný olej. Že by až nyní? Vždyť lněný olej, stejně jako len samotný je znám po staletí… a také používán. Dobře, opravme to. Tedy slůvko objevit zaměníme za znovuobjevit. Ano, souhlasím, je mimořádný svým složením! Stejně tak souhlasím – každý z olejů je nějak mimořádný svým složením! Zmiňovaná mimořádnost je přece specifikum každého druhu oleje!

Ona „lněná mimořádnost“ pak spočívá v extrémně vysokém obsahu trojnásobně nenasycené kyseliny linolenové v její alfa formě (dále jen KAL). Je to hlavně KAL, která dělá ze LNĚNÉHO OLEJE, olej vysychavý, čímž se osvědčil např. jako surovina na výrobu barev. Nechme ale na pokoji jak malíře, tak i ctěné Malíře a věnujme se oleji.

V minulosti byl lněný olej jako potravina ve střední Evropě daleko více využíván. Velmi známé jsou např. receptury: brambory na loupačku, tvaroh smíchaný se LNĚNÝM OLEJEM, který nejen nahrazoval máslo… Len jako takový byl důležitou průmyslovou rostlinou pro textilní průmysl. Později jeho používání ustoupilo na úkor jiných materiálů a stejně tak lněný olej ztrácel na významu jako olej potravinový.

Obrovský podíl vícenásobně nenasycených mastných kyselin způsobuje nejen jeho vysychavost, ale i rychlé žluknutí. Olej je nezbytně nutné skladovat jak v chladu, tak i temnu. Čerstvě vylisovaný lněný olej má, řekl bych, semeno-oříškovitou chuť. Již po několika dnech, tedy extrémně krátké době, však začíná pomalu hořknout. Vůně oleje mi zrovna moc příjemná není.

Díky svému složení (uvedeno v katalogu, str. 119 nebo zde) je LNĚNÝ OLEJ pro člověka vhodným zdrojem nenasycených mastných kyselin, v žádném případě však ideálním! Např. ve Francii či Portugalsku není LNĚNÝ OLEJ vůbec jako potravina povolen. Důvod je celkem jednoduchý: Obsahuje glykosidy linamarin a lotaustralin, které mohou být enzymaticky rozkládány na aceton, kyselinu kyanovodíkovou a glukózu. Řekl bych, v tomto případě až absurdně přehnaná ochrana spotřebitele. Zmíněný enzym s názvem Linamarase se zničí vařením, a deaktivují jej taktéž kyselé žaludeční šťávy. Z toho, co o LNĚNÉM OLEJI vím, usuzuji, že lněný olej je jako součást stravy velmi vhodný, nikoli však bez omezení. Už i proto je nutné dodržovat jistá pravidla dávkování. Jako vhodné množství bych viděl cca 2g denně pro dospělého člověka. To odpovídá zhruba jedné mocca lžičce. Maximální denní dávka by se měla pohybovat na úrovni jedné polévkové lžíce, což odpovídá zhruba 10 ml. Tuto dávku bych u lněného oleje nedoporučoval překračovat. Může se dostavit průjem, pocity přesycenosti apod. Dlouhodobá konzumace většího množství může ovlivnit srážlivost krve.

Obzvlášť opatrně by se LNĚNÝM OLEJEM měli zacházet i lidé, kteří mají problémy se žlučníkem, játry, slinivkou.

Opravdu, LNĚNÝ OLEJ není jediným pod sluncem, který obsahuje to, co označujeme jako omega -3 kyseliny. Hlavně pak LNĚNÝ OLEJ se svými obsahovými složkami není naprosto žádný léčebný zázrak, jak se občas jeho propagátoři snaží tvrdit. Z tohoto pohledu je např. řepkový olej jako potravina daleko vhodnější (obsah KAL cca 10 %), takže zde jeho dávkování netřeba hlídat jako u lněného oleje. Dokonce ani tvrzení, že organizmus si omega -3 kyseliny nedovede vyrobit, není pravdivé. Na kurzech Aromaterapie se zmiňuji o některých terapeutických účincích kyseliny gamalinolenové na organizmus. Pár slov věnuji i její syntéze v lidském těle. Tedy malý příklad: Po konzumaci kteréhokoli oleje, který vykazuje obsah kyseliny linolové (sojový, slunečnicový, olivový a další) dochází v těle v rámci trávení k různým procesům. Jedním z nich je i syntéza, při které zdravý organizmus syntetizuje taktéž omega-3 kyselinu, která se nazývá kyselina gamalinolenová.

Zde je pak nutno zdůraznit slůvko „zdravý“…! Ne u každého tato syntéza funguje, jak by měla. Teprve při takovémto zdravotním omezení je třeba hledat náhradní cestu, jak tuto složku tělu v potřebném množství dodávat.

Nutno konstatovat, že člověk je složitá biochemická laboratoř, a LNĚNÝ OLEJ může napomoci, nikoli však zajistit, aby reakce probíhající v těle přispívaly k optimalizaci zdravotního stavu. Jak už jsem uvedl, lněný olej s obsaženými mastnými kyselinami je jen jednou ze surovin, která se v organizmu účastní procesů látkové přeměny. Nejen u starších lidí se ale může stát, že jejich tělo není schopno dodanou surovinu KAL využít a vytvořit z ní účinnou látku, tedy kyselinu dokosahexaenovou, a pak je třeba sáhnout na osvědčený rybí tuk…, ale to by bylo téma na samostatný článek.

O to více pak přemýšlím, jak se má o celkové zlepšení zdravotního stavu postarat lněný (a nejen ten) olej některých výrobců, uzavřený do želatinových tobolek, obohacený o konzervační látky proti žluknutí, byť na svoji „oběť“ čeká v lékárně…

V závěru této časti bych snad jen zmínil, že jak LNĚNÝ OLEJ, tak i semena lnu jsou již z minulosti známa i jako laxativa. Lněná semínka rozdrcená či rozemletá na prášek a s teplou vodou smíchaná na kaši byla a jsou používána v lidovém léčitelství. Tato kaše se ve formě horkých obkladů aplikuje při hnisavých a i zánětlivých kožních procesech.

A LNĚNÝ OLEJ má své použití i v kosmetice. Jeho hlavní složky KAL a kyselina linolová definují i zde jeho použití. Nízká hustota oleje umožňuje jeho mimořádně rychlé pronikání do pokožky. KAL má uklidňující a protizánětlivé účinky. Tyto účinky jsou však relativně slabé. V případě potřeby je pochopitelně vhodné zvýšit je použitím specifických éterických olejů. Tyto vlastnosti lněného oleje se hodí u podráždění, zarudnutí, zánětů, popálenin (i po opalování), ekzémů, lupénky. Obsah kyseliny linolové podporuje tvorbu ceramidů v pokožce. Tato skutečnost pak lněný olej předurčuje pro ošetřování zralé pleti, byť z praktického hlediska a co do účinnosti budu před oleji s KAL upřednostňovat např. oleje PUPÁLKOVÝ, BRUTNÁKOVÝ, tedy oleje s obsahem KGL. LNĚNÝ OLEJ však nepoužíváme v kosmetice samostatně. Velmi silně vysouší pleť. Lze doporučit koncentrace do 50 %. Jako vhodné kombinační oleje bych označil JOJOBOVÝ, AVOKÁDOVÝ, Z PŠENIČNÝCH KLÍČKŮ. Výjimkou může být mastná až velmi mastná pleť, kde je snížení produkce tuku žádoucí.

LNĚNÝ OLEJ je díky své charakteristické vůni, jakož i vysychavosti málo vhodný jako masážní olej.

Karel Hadek