Časopis

Rád bych se zde omluvil těm zákazníkům, kterým v tom předvánočním shonu vznikly nějaké problémy. Ať již to bylo přehlédnutí odpočtu vyhrané částky při vystavování faktury u několika výherců Vánoční soutěže, či potíže s preparáty jako SENSISHEA, WINTERSHEA, INTIMISS či FEMISHEA, které byly díky obrovskému zájmu vyráběny ve velkém množství, a při jejichž výrobě je jednou z technologických nutností co nejrychlejší zchlazení z tekutého do pevného stavu po jejich naplnění do dóz, aby nedocházelo k tvorbě tukových krystalů. Chladicí zařízení sice pracovalo na plné obrátky, ale nestíhalo… Dózy s preparáty se vkládají do lednic na platech a nedostatečná rychlost chlazení se pak projevila výhradně u preparátů v prostředku plat, kde preparáty stydnuly daleko pomaleji než na okrajích.

Největším zklamáním se pro mnohé stal VLASOVÝ MYCÍ OLEJ pro normální až mastné vlasy s výrobní šarží 20130. Sice nechápu, jak je to možné, ale byl vyroben bez emulgátoru a místo aby vlasy umyl, jen a jen je zamastil. Samozřejmě, že „ježíšovské zmetky“ nelze chápat jako „zpestření vánoční nabídky“, a tak každý, kdo oproti očekávání obdržel tento výrobek, má pochopitelně nárok na jeho výměnu za funkční preparát. Rozčilovat se asi opravdu nemá cenu (byť je to nad lidské síly), a tak po
zjištění těchto závad jsem si jako modlitbu velice aktivně odříkával: „jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí, jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí…“.

Je mi líto, že na podobné řádky musí v Aromaterapii padnout místo, které bych daleko raději věnoval pojednání o prospěšných účincích éterických olejů. I já však jsem v běžném životě spotřebitelem a asi nemusím psát, jak na případné zakoupení zmetků reaguji já… Možná ale poslouží i dotyčným zaměstnancům jako rada, že vůbec není na škodu si po sobě výsledky své práce raději dvakrát zkontrolovat, než posílat zákazníkům to, co by si sami - podotýkám - ze své vlastní produkce ani omylem nekoupili.

Objevují se však i oprávněné reklamace, které jsou v jistém slova smyslu daní zato, že nepoužíváme minerální či syntetické oleje, které podstatným způsobem stabilizují emulze. Zde pak stačí, aby i dobře vyrobený krém během přepravy k zákazníkovi zmrznul, a nastává velké riziko, že se takový krém „srazí“. 

Stabilita emulzí

Vyrobit stabilní emulzi není teoreticky žádný velký problém. Například vznik novinky BODYEM je tak trošku popsán v Aromaterapii č. 2/2008 a i pár fotografiemi zdokumentován. První pokusy vedou k výrobě emulze, která se sráží, výsledkem jejich opakování a pozměňování receptur je později dobrý, stabilní výrobek. V praxi však situace vypadá poněkud jinak. Ona „příroda“ s sebou přináší jeden veliký technologický háček… Tím jsou samotné použité suroviny, které v tomto případě pochází z rostlin. Rostlinné oleje a tuky, které používáme k výrobě krémů, jsou směsí různých nasycených a nenasycených mastných kyselin a jejich množství se s každou novou partií olejů nejen může měnit, ale také fakticky mění….

Tento jev se u kosmetiky vyráběné z minerálních či syntetických olejů objevit prakticky nemůže, neboť právě jejich původ je z hlediska technologického i garantem jejich stále stejného chemického složení. Např. parafin se šestnácti uhlíky v molekule dodaný v roce 2000 má naprosto stejné fyzikálně chemické vlastnosti jako šestnáctiuhlíkový parafin v roce 2009. Proto i původní stabilita emulze zůstane nezměněná. 

Toto naopak v žádném případě neplatí o olejích rostlinných. Biotyp rostliny, místo původu, počasí, to vše se podepisuje na různosti složení „druhově stejného“ oleje. Tento fakt ale pouhýma očima zjistit nelze… A tak dle našich subjektivních vjemů je např. slunečnicový olej, sojový či olivový olej „stále stejný“. Chemické rozbory olejů nám ale ukazují, že složení olejů je stále stejné asi tak jako je „neměnná“ velikost brambor. Potom snadno dojde k tomu, že se takový krém začne srážet již při výrobě. V takovém případě je nezbytně nutné znovu upravovat receptury. Může se však stát, že z výroby odejde naprosto v pořádku, pouze je u něho v důsledku změny složení rostlinných olejů snížená tepelná stabilita, a může na tepelné výkyvy reagovat daleko větší tendencí se srazit. Nelze se divit, že většina výrobců aby se těmto problémům vyhnula používá při výrobě kosmetiky minerální oleje. A když už ne minerální oleje, pak alespoň nějakou tu syntetiku. Technologicky to výrobu podstatně zjednoduší a nikdo si pak nikdy na takovouto „přírodní“ kosmetiku nestěžuje.

Osmá třída.

Tedy asi osmá třída… Abych pravdu řekl, to je jen takový hrubý odhad, že o krystalizaci jsem poprvé něco slyšel na hodinách chemie právě ve zmíněné osmé třídě. Bylo zajímavé v rámci školních pokusů pozorovat, jak se v teplém, nasyceném roztoku chloridu sodného, neboli kuchyňské soli, při rychlém ochlazení vytvořil nespočet mrňavounkých mikrokrystalů. 

Pokud stejný roztok necháme chladnout co nejpomaleji, nejprve se vytvoří „zárodky“ krystalů, které pak s postupem času narůstají na velikosti…

Jako děcko školou povinné mě tenkrát zcela jistě ani ve snu nenapadlo, jakou důležitost tato informace v mém životě bude hrát. Nikoli sůl samotná…

Někdy v roce 1994, tedy zhruba před 15 lety, jsem začal v kosmetice používat tehdejší „novinku“ BAMBUCKÉ MÁSLO. Vzhledem k tomu, že bylo receptováno jako jedna ze součástí krémů, bylo vše v nejlepším pořádku. Jak léta utíkala a přibývalo různých kožních příběhů, začal jsem přemýšlet a experimentovat i s preparáty bezvodými, kde se BAMBUCKÉ MÁSLO díky svým účinkům i příznivé ceně stalo hlavní složkou. 

Vyrobené pokusné preparáty byly vždy odlity do dóz, a aby byla dosažená homogenita preparátu zajištěna, nechávaly se rychle ztuhnout v mrazicím boxu. Vše probíhalo vždy jako na drátku. Po ukončení vývoje došlo k předání preparátu do výroby a začaly se projevovat problémy z vývojové fáze naprosto neznámé… Místo heboučkého balzámu se v dóze objevovalo cosi barvou sice preparátu odpovídajícího, ale se strukturou jakési extra tuhé „krupicové kaše“. Osmá třída se hodila… V katalogu se lze dočíst, že hlavní obsahovou složkou bambuckého másla (cca 44 %) je nasycená osmnáctiuhlíková kyselina stearová. Tabulka v katalogu na str. 127 nám pak prozrazuje, že tato složka začíná tuhnout již při cca 70 °C. Pokud takový výrobek necháme chladnout pomalu, vytvoří se tuhnoucí mikropartikly kyseliny stearové, které se pak stávají základem pro nabalování dalších rychle tuhnoucích složek a nárůst „tukových krystalů“. Výsledkem je preparát, který sice funguje tak, jak má, ale rozhodně tak nevypadá. Ani jeho použití nám nepřinese příjemné pocity. Řešení se nabízí hned dvě. Jak už jsem se výše zmiňoval, „obohatit“ recepturu o minerální nebo syntetické oleje, a nebo dostatečně aktivně chladit. Proto je nutné jako součást technologie výroby i rychlé ochlazení
zhotoveného preparátu.

Klientům, kterým se stalo, že dostali výrobek někde ze středu plata, jsem nabídl možnost preparát vyměnit, nebo jej jednoduše zregenerovat. Stačí zahřátí na teplotu cca 45 °C až do zkapalnění výrobku. Potom jej vsadit asi na dvě hodiny do mrazáku.
Musím přiznat, že jsem byl mile potěšen, že Ti, kteří se rozhodli si doma preparát převést do jemného stavu, a to byli téměř všichni, byli příjemně překvapeni, jak jednoduché to bylo.

Karel Hadek