Časopis

Vážený pane Hadku,

obracím se na Vás s dotazem. K maximální spokojenosti využívám vaše výrobky. Tím spíš mě zarazila informace (kterou jsem dostala od jedné známé kosmeticky), že pokud výrobky nejsou v bio-kvalitě, nemá valného významu je užívat, protože stejně obsahují různé nevhodné látky. Např. éterické oleje z citrusových plodů – jejich kůra je stříkána, tudíž se rezidua dostanou do olejíčku. Na tohle jsem opravdu nedokázala oponovat a musela tiše souhlasit.

Prosím Vás o vyjádření se k této problematice. Mnohokrát za vše děkuji, s pozdravem.
K. H.

Milá paní Kateřino,

děkuji Vám za Váš mail i bio-dotaz v‹ něm obsažený.

Bohudík (občas i bohužel), máme demokracii, a tak si každý říká, co chce. Tedy i Ti, kteří třeba ani netuší, že vystavují na odiv svoji vlastní neinformovanost. Dotyčná známá může být třeba dobrou kosmetičkou v praxi, ale její výroky svědčí o tom, že toho moc neví. Místo, aby používala selský rozum, pouští do světa „moudrosti“, které si někde přečetla, či které jí nakukal nějaký rádoby úspěšný prodejce.

Víte, slovo bio mi nic neříká. Jako chemik jsem se naučil k posuzování kvality nepoužívat imaginární termíny. Mne k výběru surovin slouží jen a jen chemické analýzy. Když jsem začínal s kosmetikou, byla zaklínadlem slůvka přírodní kosmetika. Co to je, sice nikdo nevěděl, ale všichni to vyráběli a následně i všichni s radostí používali. Slůvko „přírodní“ prostě prodávalo. I kosmetiku z nafty (vazelína, parafín). Nafta přece pochází z přírody, že ano. Dokonce ani chemická fabrika nestojí nikde jinde než v (původně čisté) přírodě! No a dnes je nikoli odborností, ale módou slůvko bio.

Pokud budete chtít, jsem schopen i z‹ bio-surovin, dokonce analyticky certifikovaných, vyrobit mizerný, tedy pokožce neodpovídající preparát stejně dobře, jako hospodyňka by byla schopna z bio-surovin připravit nepoživatelné jídlo. „Bio“ je tak dobré, že před časem jistá česká firma musela stáhnout z trhu dokonce dětskou bio-výživu. Jak je to možné, když je bio tak excelentní? Asi se spoléhali jen a jen na ono kouzelné slůvko „bio“ a zapomněli na odbornost – chemické analýzy.

Pokud paní kosmetičku trápí olej z citrusových plodů, je to její problém. Já spím celkem klidně. Když oleje (a nejen citrusové) kupuji, pak jsou analyticky hodnocené, a pokud by se v nich rezidua našla, prostě je nekoupím. Stejné se týká i těžkých kovů a dalších látek, které v kosmetice nemají co pohledávat. Mně v hlavě daleko více straší celkově se zhoršující ekologie na celé planetě. Toxické exhaláty, kterými je vzduch prosycen, nemají přirozenou inteligenci, aby jim kdosi mohl doporučovat, kde mají spadnout, s‹ tím, že se budou vyhýbat bio plantážím, následně tedy i surovinám. Jak si mám vysvětlit skutečnost, že bio suroviny jsou vždy podstatně dražší než ty „ne-bio“, ale často kvalitativně horší?

Pokud by Vaše známá měla k posuzování dané problematiky potřebné vzdělání, jistě by podobné výroky formulovala poněkud odborněji a zřejmě i opatrněji. A jako kosmetička? Víte, v kosmetice nejde dle mých osobních poznatků o bio, ale o pokožku. Mám za to, že i toto jí uniklo. Jinak by totiž vycházela z potřeb, tedy fyziologie pokožky a ne z ‹módního termínu bio.

Na závěr bych už jen dodal, že firma AKH vyrábí i preparáty pro ty, kteří mají různé kožní problémy. Dokonce i čerstvě narozené děti. I z úcty k nim, v touze jim pomoci, má u mě prioritu chemická analýza a nikoli plácání pytlem plným prázdných slov o rybník.

Pokud se podíváte na náš web www.karelhadek.eu, jsou tam ve formátu pdf časopisy Aromaterapie. I v nich jsou články s touto tématikou. V principu proti bio nic nemám, ctím ty, kteří se snaží upřímně nabídnout něco lepšího, jen je to pro mě příliš málo a žádná záruka. Pro výrobky nesoucí logo KH požaduji prokázanou, nikoli jen deklarovanou kvalitu. Budu rád, pokud Vám moje odpověď bude alespoň trošku užitečná.

Přeji Vám hezký víkend a sluníčko jak na obloze, tak i v duši.

Karel Hadek

Dovětek KH:

Objasnění smrti Kleopatry

Když jsem byl kdysi v pravém slova smyslu začátečníkem v tomto oboru, přihnala se smršť novinek v‹ podobě přírodní kosmetiky. Nelze se divit. Od začátku technické revoluce docházelo k‹ zprůmyslňování výroby kosmetiky, což bylo samozřejmě umožněno mj. i rozvojem chemie. Jak původní prochemické nadšení opadávalo, zesiloval trend návratu zpět k přírodě. Slova (soudruha) učitele, který mě učil na konci padesátých let, že moderní chemický průmysl vyrobí vše, co potřebujeme, jak v daleko lepší kvalitě, tak i větším množství, dnes tak maximálně vyvolají soucit, spíše však posměch. Cesta zpět k přírodě byla hned dvojí. Pro jedny to znamenalo používání přírodních substancí, např. rostlinných olejů, pro jiné pak „zpřírodnění“ chemie. K šamponu se přidala kapička kopřivového extraktu a stal se „zázrak“. Světlo světa spatřil „přírodní kopřivový šampon“. Jak léta ubíhala, i termín přírodní kosmetika ztrácel na lesku. Bylo potřeba objevit něco nového, neotřepaného, lákavého. Globálně se zhoršující ekologie, chemizace zemědělství vedly k novému návratu k přírodě. Tentokráte pod vlaječkami bio, či eko. Vznikají různé organizace, které nezřídka za nemalý peníz provádí biocertifikace, dle pravidel, které si samy určí. Aby se na bio vydělalo, je třeba i „hustou“ reklamu. Nelze se divit, že bioprodukty jsou pak podstatně dražší, než jejich ne-bio souputníci. A jejich kvalita? Dle mého názoru je zde podstatný rozdíl mezi proklamací a realitou. A tak se ze sdělovacích prostředků sem tam dozvídáme, věnujeme-li tomu pozornost, že analýzy občas prokážou, že krom jejich vysoké bio-ceny jsou jinak ne-bio, ne-li ještě hůř. Po všem, co jsem se v ‹průběhu let o bio dozvěděl, mohu jen a jen doporučit každému, aby se spíše než na bio spoléhal na selský rozum. Jinak by nebylo těžké dojít k závěru, že chudák Kleopatra na koupele nepoužívala „moderní“ mycí prostředky, ale oslí mléko. Skutečnost, že toto mléko nemělo bio-certifikát, pak zapříčinila, že Kleopatra již dnes není mezi námi.