Časopis

Dobrý den,

obracím se na vás s dotazem, na který jsem jako laik nebyla schopna najít odpověď ani na internetu, ani např. v prodejnách s přírodní kosmetikou. Když jsem byla naposledy na kosmetice, moje kosmetička odsoudila přípravky obsahující glycerin. Ráda mám ve věcech jasno, takže jsem hledala na internetu, kde se názory velice různily:

 -   glycerin je špatný, protože vysušuje
 -   glycerin je dobrý, protože váže vodu
 -   chemický glycerin je špatný, ale přírodní dobrý
 -   přírodní glycerin vůbec neexistuje

Poněkud mě zarazilo, že jsem u některých vašich produktů objevila, že také obsahují glycerin. Jedná se tedy u vašich přípravků o přírodní glycerin?

Děkuji za pomoc,
Denisa E.

Milá paní Deniso,

děkuji Vám za Váš mail i zaslaný, velice zajímavý, dotaz. Je jedním z‹těch, které zcela jistě zajímají nejen Vás, ale i mnohé další uživatele kosmetiky. Proto jsem se rozhodl napsat poněkud obšírnější, a snad i vysvětlující odpověď, kterou nelze vyjádřit pomocí slůvek ano, či ne.

Svoji odpověď asi začnu divnou otázkou. Je chleba dobrý nebo špatný? Otázka značně podezřelá, že ano? Odpověď na ni totiž v principu vůbec není o chlebu samotném, ale o jeho množství. Pokud sníte jeden či dva krajíce, pak je vše v pořádku. Pokud bychom ho na posezení snědli 2 kg, pak by následovala rychlá změna názoru. S glycerinem je tomu podobně.

Začněme ale po pořádku. Zmiňujete se, že jste se dočetla o existenci několika „různých“ glycerinů. Tedy chemického, rostlinného a přírodního. Internet může být zdrojem cenných informací, ale máme demokracii, a tak se nelze divit, že se tam objevují informace jak zcela scestné, tak i jen nevhodně formulované. Již zde nutno upřesnit, že žádný „přírodní“ glycerin neexistuje. Stejně jako neexistuje stromeček glycerinovník velkolistý, ze kterého by nám jen tak pro potěšení glycerin odkapával. Nacházíme jej ale chemicky vázaný např. na mastné kyseliny. Jako příklad nám poslouží rostlinné oleje, které jsou taktéž často označovány jako triglyceridy. Jak sám název napovídá, na jednu molekulu glycerinu jsou navázány tří molekuly mastných kyselin. Technologií výroby glycerinu existuje značné množství.

Je známa jeho výroba, kde jako původní surovina může posloužit nafta. Zde připouštím, asi bude nejvhodnější mluvit o glycerinu syntetickém. Glycerin stejně tak vzniká jako vedlejší produkt při výrobě mýdla. Mýdlo pak vzniká vařením tuku (triglyceridu) s ‹louhy. Pokud by to byly živočišné tuky, byl by to asi „živočišný“ glycerin. Vzhledem k‹ tomu, že tuto alternativu nezmiňujete, usuzuji, že na internetu prostě chybí. Pokud je z rostlinných tuku, pak je nikoli přírodní, to by „do nebe řvalo“, ale „rostlinný“. Mydlárnu, tedy výrobnu mýdla, vzhledem k probíhajícím chemickým procesům rozhodně nelze označit za pekárnu. Zde se jedná o, řekneme, speciální chemický provoz! Výsledným produktem je tedy glycerín vyzískaný chemickým štěpením rostlinných tuku. V ‹rámci demokracie ponechám na úvaze čtenáře, jak dalece je tento glycerin chemický a jak dalece rostlinný.

Velké množství glycerinu vzniká např. při výrobě tzv. bionafty. V ‹našich podmínkách se na bionaftu zpracovává nejčastěji řepkový olej. Zde probíhá technologický proces (i tady se jedná o chemický proces) zvaný esterizace. Krom žádané bionafty získáváme jako vedlejší produkt glycerin. Ne každý je chemikem, a tak to reklama nemá vůbec těžké. Výchozí surovinou byla rostlina, a tak ani glycerin přece nemůže (či dokonce nesmí) být jiný než rostlinný. Jako chemik bych řekl, že v‹ principu vůbec nejde o to, co posloužilo jako výchozí surovina, ale jak kvalitní, tedy čistý, je glycerin, jejž používáme. V‹ dobách, kdy je chemie, bez ohledu na to, zda právem či neprávem, zatracována, by přece bylo hříchem a vrcholem obchodní nešikovnosti používat termín „chemický“ glycerin. A tak ať již neznalostí či fantazií obdaření výrobci kosmetiky používají, jak jinak než někdy „čisté přírodní“, jindy jen „rostlinný“ glycerin.

Pravdu máte v tom, že se používá, krom jiného, i v kosmetice. Glycerin je nasládlá, hustá tekutina, která je silně hygroskopická. Laicky řečeno, váže na sebe vodu. Tedy ani omylem na pokožku! Takových látek známe nepřeberné množství. Kuchyňská sůl, sůl z Mrtvého moře, cukr, med, mouka, kolagen, elastin a mnohé další. Jak působí na pokožku, závisí na mnoha okolnostech. Jako dva důležité faktory bych jmenoval použité množství glycerinu, či jiných hygroskopických látek (dále jen HL), které se ve výrobku nachází, jakož i emulgaci samotného výrobku. Pokud se jedná o malé množství v emulzi V/O, tedy voda v‹oleji, pak nelze mít nejmenší námitky. Glycerin je rozpustný ve vodě (nikoli tucích), a tudíž je obsažen ve vodní fázi, tedy vnitrní struktuře emulze. Tak tomu je i u hydro-lipidového pláště, který produkuje sama pokožka. Bohužel výrobci kosmetiky velice často používají HL v emulzích O/V, tedy olej ve vodě. I zde je glycerin (či jiná HL) obsažen ve vodní fázi. V‹tomto případě se však jedná o fázi vnější! Velice jemně vyjádřeno, tuto emulzi nutno označit za opačnou, než je emulgace kožní, tedy nefyziologickou. Voda zde není chráněna „tukovým obalem“, a proto se odpařuje. Tomu má glycerin, či HL zabránit. Bohužel, glycerin ani další HL nemají přirozenou inteligenci, aby nejen pochopily, ale i splnily přání autoru zmiňovaných výrobku. Zpětná vazba mi pak říká, jak „inteligenčně dobře“ na tom jsou Ti, kteří taková tvrzení pouští do světa. Nezbývá, než je označit za „kosmetickou latinu“. Glycerin a další HL sice „zvlhčují“ povrch pokožky, ale dehydrují podkoží. Důležité je, že při tom mlčí.

A penízky? Čím více si lidé nevhodnou kosmetikou pokožku poškodí, tím více jsou ochotni při příštím nákupu otevřít peněženku. Proč tomu tak je? Člověk se totiž po velkou většinu života pohybuje v ‹prostředí s velmi nízkou relativní vlhkostí. Zde se pak O/V emulgovaný výrobek (hydratační krém) nanese na pokožku, zahřeje na teplotu povrchu pokožky a voda se odpařuje chtě nechtě do okolí (výjimkou by byla parní lázeň či londýnská mlha). Koncentrace vody v naneseném přípravku pak klesá v přímé závislosti na výši obsahu nikoli jen glycerinu, ale jakýchkoli HL. Ve chvíli, kdy nastane vyvážený stav, tyto látky bohužel nezabrání dalšímu odpařování vody. Tím se ale stávají aktivními a odebírají vodu tam, kde je. Člověk, jak známo, se skládá cca z 80 % z vody. A tak odpařenou vodu do okolního prostoru s nízkou relativní vlhkostí HL prostě a jednoduše odsávají z mezibuněčných prostoru v pokožce. Dosáhneme tak jediného. Vody na pokožce je sice „dostatek“, ale za cenu dehydratace vnitřní struktury pokožky. Považuji za nonsens, jestliže kosmetický průmysl bohatě zásobuje trh hydratačními krémy, které podkoží nejen dehydrují, ale díky vysokým HLB hodnotám používaných emulgátoru jsou povětšinou schopny navíc narušovat fyziologickou, tedy přirozenou emulgaci pokožky. Důsledkem používání takovýchto krému je nikoli hydratace, ale právě naopak dehydratace pokožky.

Pochopitelně, že důsledky používání takovýchto „jedinečností“ nejsou zřetelné za 14 dní, či měsíc. Pokožka je živý orgán, je nedílnou součástí organizmu, a stejně jako je schopna „opravit“ různá poranění (odřeniny, pořezání, spáleniny) je schopna po jistou dobu opravovat i neblahou činnost používání nevhodných kosmetických výrobku. Kosmetičky s ‹praxí více než 15 či 20 let mohou potvrdit, že důsledkem dlouhodobého používání hydratačních krémů je chronicky dehydrovaná pleť.

A závěr? Glycerin je chemikálie s chemickým vzorečkem C₃H₈O₃. V ‹principu vůbec nezáleží na něm samotném, ale na jeho uživateli. Nejen v kosmetice může mít stejně tak pozitivní, jakož i negativní účinky. Jak je všeobecně známo, z glycerinu lze nitrací vyrobit trinitroglycerin. Ten pak lze používat jako lék. Již mikrodávky rozšiřují tepny a způsobují pokles krevního tlaku. Alfred Nobel z něj vyrobil dynamit.

Člověk dostal k dispozici formu glycerinu, jejímž posláním bylo ulehčit život a trhat skály. Pohled do historie pak ukazuje, že ve válečných vřavách spíše než skály dynamitem lidé trhali sami sebe. Jak již jsem uvedl výše. Glycerin mlčí a mlčí. Považuji proto za nutné jeho jménem prohlásit, že opravdu nemůže ani za to, jakého je původu, ale ani za to, jak jej Homo sapiens používá.

Karel Hadek