Časopis

Pojednání o této bakterii bych asi začal konstatováním, milý čtenáři, ač se to nezdá, jsme ve válce. Každý z nás po dobu svého života přichází do kontaktu s bakteriemi, viry a dalšími patogenními, případně potenciálně patogenními parazity. Jsou jich nikoli milióny, ale řádově daleko vyšší množství, na úrovni astronomických čísel, překračující schopnosti naší představivosti.  Zde se pak odbývá ona zmíněná válka, zde začíná pro každého z nás onen boj o zdraví, někdy i na život a na smrt. Člověk jako takový má k dispozici různé zbraně, a asi i proto je různě, někdy vhodně, jindy nevhodně, používá. Chceme-li však být v tomto boji úspěšní, je nezbytně nutné velice dobře znát nepřítele. Za dané situace, při téměř nekonečné diverzitě oněch „škůdců“ nám studia moc nepomohou, zde bude slavit úspěch selský rozum. Je zde zásadní otázka.  Proč si dané bakterie (případně i viry) vyhlédly právě daného jedince? Že by netušily, že s nimi můžeme jít k doktorovi? Informace o antibiotikách a dalších zázracích farmaceutického průmyslu jim nic neříkají? Ne, ne… I my lidé si přece vyhledáváme místo, kde budeme žít, tam, kde vidíme pro náš život vhodné podmínky. A tak primárně, každý ze zmíněných mikroorganizmů při pokusu o „osídlení“ člověka se nutně setká s imunitním systémem daného jedince. Ten je pak buď plně funkční a danému narušiteli prostě nedovolí, aby se zabydlel, přemnožil a způsobil tak onemocnění. Anebo… Imunitní systém více či méně pokulhává, a stejně tak nezvaná, jakož i nevítaná mikronávštěva se uchytí, zabydlí, začne množit a nemoc propuká.

Shora uvedené se týká všech výše jmenovaných „lumpáků“, ale pojednání jsem nazval Helicobacter pylori. Jedná se o bakterii, která v průběhu života navštíví poměrně značnou část populace. Ne vždy však způsobí nemoc. Koneckonců, poměrně často se mi objevuje v poradně dotaz, zda aromaterapie může pomoci. Připojeny bývají popisy problémů, jež bakterie způsobuje. Je jich značné množství. Od bolestí a křečí, přes záněty, pálení žáhy až k žaludečním vředům. Aby toho nebylo málo, odborníci tvrdí, že může způsobit i rakovinu žaludku. Každopádně umí tato bakterie postiženým lidem proklatě znepříjemnit život. Rád bych tazatele poslal k lékaři, kdyby společným jmenovatelem obdržených mailů nebylo i konstatování, že tam již byli a aplikace antibiotik nebyla účinná. Nic nového pod sluncem. Hp není jediným druhem bakterií, které si na antibiotika vytvořily rezistenci. I zde může aromaterapie nabídnout své účinky. Éterické oleje jsou schopné zlikvidovat i bakterie rezistentní vůči antibiotikům. Volbou číslo jedna je hned několik éterických olejů.

Začněme u léku nikoli z lékárny, ale od zahradníka, česneku. Krom mnoha dalších zdraví prospěšných substancí v tomto případě jsou nejdůležitějšími sirné složky (alicin, alliin), které vykazují extrémně silné antimikrobiální účinky. Ne nadarmo se česnek honosí přezdívkou přírodní antibiotikum. Zde je celkem jedno, zda k terapeutickému účinku bude použit česnek jako takový, případně česnekový éterický olej
(o. č. 4017). Při aplikaci česneku bych doporučil v průběhu dne zkonzumovat zhruba 6 stroužků česneku, nejlépe po jídle, aby obsažené éterické oleje nedráždily žaludek. Co se týká aplikace éterického oleje, zde bych doporučil buď vytvoření tablet z měkkého pečiva (chleba, rohlík), případně i aplikaci do tobolek. Zde by přicházelo v úvahu dávkování 3 až 5 krát denně dvě kapky česnekového éterického oleje.

Dále nabízí svou pomoc celá skupina éterických olejů, označovaných jako fenolické.  Do této skupiny patří oleje červeného tymiánu (o. č. 4078), dobromyslový (oregano, o. č. 4054), saturejky horské (o. č. 4069), mateřídouškový (o. č. 4044). Jmenované oleje obsahují krom dalších složek tymol a karvakrol v různém poměru. Právě tyto dvě složky jsou označovány jako antimikrobiálně nejsilněji působící přírodou vytvořené látky a i v tomto případě jsou velice účinné na pojednávanou bakterii. Jako nejvhodnější z uvedených fenolických olejů bych označil první dva uvedené oleje. Dávkování by zde bylo 3 až 5 x denně 3 kapky, aplikace stejná jako u česneku. Velice účinná je i kombinace éterických olejů saturejky horské a dobromyslového v poměru 1:1, se stejným dávkováním. K této skupině lze přiřadit i olej z černého kmínu (Nigella sativa seed oil , o. č. 5018), který je znám i pod českým názvem černuchový olej. Zde se v principu jedná v jistém slova smyslu o hříčku přírody. Jeho výjimečností je, že se jedná o mastný olej, který současně obsahuje i éterický olej. Jeho velice důležitou složkou je fenolická látka thymoquinon. Díky obsaženému thymoquinonu má olej ostřejší chuť. Jedny z nejkvalitnějších olejů pochází z Egypta, jsou zde pro tuto rostlinu výborné podmínky a tento olej dosahuje až 5 % éterického oleje. Při pořizování tohoto oleje je velmi důležité dbát na jeho kvalitu a tím i terapeutickou hodnotu, danou krom jiného i zmíněným vysokým obsahem éterického oleje. V orientální medicíně se jedná o empiricky ověřený účinný lék na různé problémy trávicího traktu, které byly výše zmíněny. Jako bonus lze označit i jeho antioxidační účinky. Používání oleje z egyptského černého kmínu lze označit za nejjednodušší formu. Zde by byla terapeutická dávka 3 až 5 x denně jedna čajová lžička. Vzhledem k tomu, že naprosto výjimečně u jedinců s extrémně citlivým žaludkem by mohl mírně dráždit, doporučuji jej taktéž po jídle. Aplikaci vždy po jídle bych ze stejných důvodů doporučoval i u všech ostatních éterických olejů při vnitřním použití. Další možností by bylo pojídání semínka černuchy rozemletého v tříštivém mlýnku. Jako přednost lze označit, že si jej můžeme připravit vždy čerstvý. Egyptská černucha obsahuje kolem 40 % mastného oleje (bohužel netuším, kolik oleje, případně i éterického oleje osahuje v ČR nabízené semeno černuchy).

Dalším olejem, který nabízí v daném případě účinnou pomoc, je olej šalvějový (o. č. 4074). Tento olej je tradičně doporučován při mikrobiálních problémech trávicího traktu a dle mého je tou nejlepší volbou při salmonelóze. V tomto oleji je pak nejdůležitější složkou keton thujon. Olej šalvěje lékařské vykazuje velice silné antimikrobiální účinky, a i účinnost na Helicobacter pylori je prokázána. Tento olej bych však nedoporučoval těhotným ženám, kojícím matkám, neboť negativně ovlivňuje tvorbu mateřského mléka. Stejně tak je šalvějový olej zapovězen jedincům s epilepsií. Dále nutno zmínit i vysoce účinné éterické oleje hřebíčkový (o. č. 4025) a skořicový (o. č. 4070). I tyto dva oleje jsou známé svými silnými antimikrobiálními účinky a u Hp se dobře osvědčily.  Jako poslední z éterických olejů, který nabízí pomoc u pojednávaného problému, bych uvedl i rozmarýnový (o. č. 4065) olej. Lze však konstatovat, že výše uvedené oleje vykazují vyšší účinnost. Tím ale výčet účinných olejů zdaleka nekončí, byť uvádět exotické, hůře dostupné oleje či např. doslova superdrahý olej heřmánku, když stejnou, ne-li lepší službu odvedou cenově daleko příznivější oleje, považuji za zbytečné. 

Za zmínku však stojí i osvědčené směsi éterických olejů s logem KH. Na Helicobacter pylori mohu doporučit směsi Candiöl (o. č. 4209) a Antioxi (o. č. 4224). Výhodou těchto kompozic oproti jednotlivým olejům je daleko širší záběr účinnosti, případně i na mnohé další patogenní mikroorganizmy. Jako obrovskou přednost éterických olejů mohu označit skutečnost, že na ně u patogenních mikroorganizmů nevzniká rezistence. Dalším bonusem je schopnost éterických olejů posilovat imunitní systém. Na tomto místě je pak nutné zmínit i eleutherococcový extrakt, který prokáže své služby vždy, pokud je imunitní sytém oslaben. Jako u mnoha dalších zdravotních problémů bych i zde rád zmínil nutnost věnovat pozornost i jídelníčku. Velice vhodné jsou potraviny s vysokým obsahem slizu (čerstvě mleté lněné semínko, ovesné vločky, banány), které díky němu chrání a zklidňují žaludeční sliznici.  Naopak nedoporučují se smažená jídla, cukr a pečivo z bílé mouky. Zde však doporučuji konzumaci vhodné stravy konzultovat s odborníky – naturopaty. 

Karel Hadek