Časopis

Pod slovem kosmetika si povětšinou představujeme různé dózičky či lahvičky, kde úkolem jejich obsahu je starat se jak o naši krásu, tak i nestárnoucí vzhled pokožky.

Málokoho napadne, že kosmetika je podstatně širší pojem a počátek kosmetického ošetření je nutno hledat někde úplně jinde. Jako základní kosmetický počin je třeba označit mytí pokožky. Není bez zajímavosti, kolik námahy a hlavně peněz věnují výrobci propagaci svých, věčné mládí slibujících, výrobků. Onen základní úkon, očista pokožky, notně pokulhává někde vzadu. V tomto pojednání vynechám očistu pokožky celého těla, tedy sprchování či koupele, a jako kosmetička se věnuji jen obličeji.

O tom, že i pokožku obličeje je potřeba pravidelně a řádně mýt, nemusím zcela jistě nikoho přesvědčovat. Z praxe však vím, že i zde reklama dělá svoje. „Statistická žena“ na mytí pokožky používá to, co je při ruce. Nějaké to tekuté mýdlo, kde už samo slovo mýdlo není na místě. Pokud se podíváme na složení, zjistíme, že se jedná o směs tenzidů v tekuté formě. I u „mýdla“ v pevné formě, tedy klasické kostky je ostražitost na místě.

Většina dnešních mýdel nese toto označení jen a jen proto, že kdysi takto mýdlo vypadalo. I zde složení zcela jednoznačně potvrzuje, že se jedná o „kostkové tenzidy“. Někteří výrobci nabízí i „speciální“ směsi „jemných“ tenzidů na mytí obličeje. Jako příklad bych jmenovala gely. Speciálností pak není jejich jemnost, ale jen podstatně vyšší cena.

U mycích gelů se nejedná o nic jiného, než zase jen o tenzidy, které, aby nebyly řídké, jsou zahuštěny gelotvornými látkami. Na stránkách Aromaterapie už bylo vícekrát upozorňováno, že tenzidy sice mají vynikající čistící schopnosti, ale ve vztahu k pokožce je nezbytně nutné je označit jako nefyziologické, agresivní chemikálie. Díky své „dokonalosti“ smývají nejen nečistoty, ale i kyselý hydro-lipidový ochranný plášť. Důsledkem jejich dlouhodobého používání pak bývají různé kožní problémy, nejen kosmetické, ale i zdravotní.

V poslední době se na trhu objevují i „přírodní mýdla“. Již sám tento termín je zavádějící. Mýdlo jako takové se v přírodě nikde nenachází. Jde tedy o jistou formu mlžení, neboť jako přírodní, při trošce dobré vůle, lze označit pouze výchozí suroviny. Tedy např. rostlinné oleje. Technologií výroby však dochází k chemické reakci. Výsledným produktem je alkalická chemikálie, zvaná mýdlo. I zde dochází, kvůli alkalitě mýdla, k narušování fyziologie pokožky.

Z uvedeného je zřejmé, že vzniká otázka, čím pokožku vlastně omývat, abychom jí současně neškodili. Pokožka obličeje patří k těm citlivějším partiím. Už i to je důvod používat jemné, fyziologické preparáty. V recepturách vyvinutých panem Hadkem najdeme i speciální preparáty na omývání obličeje, tzv. hydrofilní oleje. Tyto oleje obsahují emulgátory a jsou rozpustné ve vodě. Nečistoty na pokožce jsou dvojího druhu. Make-up, přebytky kožních tuků a další jsou rozpustné v tucích. Pot, soli, prach pak rozpustné ve vodě. Hydrofilní oleje na pokožce vytváří spolu s vodou emulzi, která pokožku obličeje jemně zbaví nečistot. Pokožka obličeje při tomto způsobu očisty není stresována jako při používání tenzidových preparátů či mýdla, neboť voda odstraní nečistoty rozpustné vodou a v tuku rozpustné nečistoty včetně make-upu odstraní olejové složky preparátu. Pleť není nadměrně zbavována tuku, není narušováno její pH, nedochází k jejímu vysoušení. Člověk je produktem přírody, na to by se nemělo zapomínat ani při mytí obličeje.

I základní kosmetický úkon, tedy očista pokožky, v tomto případě obličeje, by neměl být svěřen „kosmetickým“ prostředkům z chemických fabrik, ale jemným fyziologickým preparátům, které akceptují pokožku jako jeden z důležitých orgánů celku, který se jmenuje člověk. Pokožka omytá hydrofilními oleji je připravena na následná ošetření. Ale o tom až někdy příště.

Evgenia Selifanova, Jakatěrinburg
překlad Karel Hadek