Časopis

Pokud se bavíme o kosmetice a chceme něco pochopit, musíme se chtě nechtě vrátit do minulosti. Řekl bych hodně vzdálené. A popřemýšlet nad tím, jak a z čeho tehdy byla kos­metika, na rozdíl ode dneška, vyráběna.

K dispozici byly prakticky jen rostlinné a živočišné tuky a její výroba probíhala, řekl bych, na zakázku. S příchodem průmy­slové revoluce se i v kosmetice začalo mnohé měnit. Rozvíjející se chemický průmysl se naučil rafinovat parafin a vazelínu. Dosažená vysoká čistota umožnila vyrábět kosmetiku, která z hlediska výrobců měla i jedinečnou vlastnost. Díky používání minerálních olejů nežlukla. Pokroku bylo dosaženo i při výrobě nových emulgátorů. Po tisíciletích „staré kosmetiky“ se objevila „nová, průmyslová kosmetika“. Noční, výživné, denní a hydra­tační krémy spatřily světlo světa. Chemický průmysl začal dodávat výrobcům kosmetiky (a nejen jim) i chemikálie, kterým dnes říkáme konzervační látky.

V zásadě se do kosmetiky přidávají dva typy konzervantů:

1. konzervanty, které mají zabránit žluknutí tuků v preparátech
2. konzervanty, které mají zajistit, aby se v preparátu nevyskytly žádné mikroorganismy
    

Rád bych se zde na chvíli zastavil a věnoval trošku pozornosti několika látkám, které se používají pro účely uvedené v bodě „a“. INCI zkratkou BHA se označuje butylhydroxyanisol. Jedná se o chemicky velmi stabilní chemikálii rozpustnou v tucích. Vysoce účinný chemický antioxidant, o kterém je známo, že může vyvolávat alergie, dráždí pokožku, oči i sliznice. S touto lahůdkou byly prováděny pokusy na zvířatech. Vyvolávala rakovinové bujení a poškozovala genotyp. „Odborníci“ použí­vající tuto chemikálii se snaží informace o BHA smést pod koberec s tím, že tyto účinky vykazují jen vyšší koncentrace, zatímco nízké jsou neškodné… Pro úplnost musím uvést, že škola aromaterapie to, co je na kosmetice označeno jako BHA, se používá i v potravinářství. Zde je ona lahůdka označována jako E 320. I zde se samozřejmě používají jen opravdu malé koncentrace. Bohužel, díky jejich chemické stabilitě dochází k jejich ukládání a kumulaci v játrech. A tak při matematickém vzorečku několikráte denně, 365 dní v roce po dlouhá léta se již v tělíčku něco nasbírá…. To, co bylo napsáno o BHA, platí prakticky beze změn i pro další antioxidant BHT, neboli butylhydroxytoluen.

I tuto látku nacházíme v potravinách, kde je její označení E 321. Dále zde máme skupinu antioxidantů zvanou galáty. Jedná se 0 propylgalát (E310), oktylgalát (E311), dodecylgalát (E312). Používání těchto látek přináší svá rizika a ve větším množství jsou lidskému organismu škodlivé. Principiálně by se neměly objevovat v potravinách či kosmetice pro malé děti, vyhýbat by se jí měli jak alergici, tak i astmatici.

Není bez zajímavosti, že vynikajícími antioxidanty jsou i různé vitamíny. Široce se používá např. vitamín C, ať již jako kyselina askorbová (E300) či její sodná sůl - askorbát sodný (E301) nebo vápenatá sůl - askorbát vápenatý (E302). Nutno uvést i v oleji rozpustnou formu vitamínu C, tedy askorbylpalmitát (E304). Používání vitamínu C jako antioxidantu je téměř bezrizikové. Jedná se o ve vodě rozpustný vitamín, který je z těla relativně rychle vyplavován. Odborná literatura sice uvádí, že nadměrné dávky kyseliny askorbové mohou vést k tvorbě ledvinových kamenů, ale to v tomto případě nehrozí. V kosmetice pak je jeho receptování omezeno kyselostí výrobku, která by běžně neměla jít pod pH = 4,5. Vyšší kyselost výrobku by mohla působit jako chemický peeling.

U vitamínů ještě zůstaneme. Vynikajícími antioxidanty jsou i tokoferoly tedy různé formy vitamínu E. A protože vitamíny ať již v potravinách či kosmetice považuji za to nejvhodnější řešení jsou i preparáty s logem proti žluknutí chráněny kompozicí lecitinu, vitamínu E a vitamínu C. Jedná se sice o tu nejdražší alternativu, ale… Pokožku máme přece jen jednu jedinou a na celý život.

K této poučce se pak váže i používání druhého typu konzervace, sloužící proti mikrobiální kontaminaci. Konzervování jak potravin, tak i kosmetiky je dnes chápáno jako standardní záležitost. Argumenty, že konzervované potraviny či kosmetika jsou méně nebezpečné než potraviny či kosmetika např. ples­nivé jsou sice pravdivé, ale na druhou stranu stejně hloupé jako konstatování, že smrt zastřelením je daleko příjemnější než přejetí parním válcem.

Vzhledem k daleko širší paletě různých chemikálií, v této oblasti používaných, potraviny vynechám a budu se věnovat výhradně kosmetice. Byť jsou to právě potraviny a s nimi poly­kané látky, které příroda nezná, a jsou nám naprosto cizí. Jedním z důvodů neustále se zhoršujícího se zdravotního stavu lidské populace jako takové, byť ze všech stran je nikoli garantována, pouze proklamována jejich nezávadnost.

V dobách, kdy jsem s kosmetikou začínal, přicházela i doba „přírodní kosmetiky“. Přírodní kosmetika a chemická konzer­vace? To nejen mně nějak nesedne. A tak se otevřel prostor pro diskusi. (V historii již zodpovězená) otázka zněla, zda lze vyrábět kosmetiku bez konzervace.

Nezbývá než přiznat, hledání odpovědi bylo je a i v budoucnu bude pro mě hnací silou.

Všechny živé organizmy na planetě Zemi potřebují ke svému životu zdroj energie a vodu.

Když jsem začal vyrábět bezvodou olejovou kosmetiku, byl jsem štěstím bez sebe, co se mi to podařilo objevit. Ne dlouho! Víc než brzy mi došlo, že již staří Egypťané, a všichni ostatní „Staří“… nemaje chemický průmysl, vyráběli nikoli hydratační (a Bůh ví jaké další) krémečky, ale vonné oleje a masti.

V průběhu staletí sbírali lidé empirické poznatky a využívali je ke svému prospěchu. Někdy to byl alkohol v koncentraci nad 20%, jindy laktobacil i jeho produkt kyselina mléčná, které byli součástí garance relativně dlouhé trvanlivosti (kysané okurky či zelí, jogurty apod.).

S příchodem technické revoluce se mění mnohé i v kosmetice. Nové suroviny jako vazelína, parafin, nové emulgátory umo­žňující emulgaci O/V a samozřejmě chemická konzervace umožňují přechod na průmyslovou výrobu kosmetiky. Tehdejší dobový pohled na vše nové byl dán pravděpodobně radostí z lidských schopností. Dávno pryč jsou však ty časy, kdy z pohledu novátorů optimistů, stály před chemií neome­zené možnosti. Průšvihy, které sebou chemie přinesla, nám jednoznačně dokazují, že člověk má původ v přírodě a nikoli v chemické retortě, a proto se dnes snažíme hledat jakousi rovnováhu a návrat k přírodě. To platí samozřejmě i o kosmetice. Reklama na dnešní kosmetiku je jeden jediný velikánský úsměv, avšak důsledky jejího používání nejen že nejsou důvodem k úsměvu, troufám si říci, že občas jej přímo zmrazí. Jedním z důvodů je i používání chemické konzervace v kosmetických výrobcích. Ochrana kosmetického výrobku by byla na místě, ale tyto látky nepřestávají působit po nanesení na pokožku… Chudák symbiotická mikroflóra.

Jedním z prvních konzervantů v kosmetice používaných byl formaldehyd. Vysoce účinný i v malých dávkách. Je schopen vysrážet bílkoviny. Zabíjel tedy nejen škodlivé mikroby, ale co tomu pak říkal kožní kolagen a elastin? V současné kosmetice je prakticky zakázán. A tak se nepoužívá formaldehyd, ale dle INCI označená látka Imidazolidinyl Urea. Tato látka s postupem času formaldehyd uvolňuje… Stejně tak 2bromo-2-nitro-1.3-propandiol a 5-bromo-5-nitro-1.3-dioxan. Dále benzylhemi-acetát a ještě několik dalších chemikálií, jejichž používání jsem však v kosmetice nezaznamenal, jsou známy stejnými vlastnostmi. Kyselina benzoová je látka, která se stále ještě používá hlavně v potravinářském průmyslu. „Většinou“ s ní nebývají škola aromaterapie problémy, ale může alergizovat a občas vyvolává alergickou kopřivku! Příbuznou je pak kyselina hydroxybenzoová známá pod označením paraben. Dalšími příbuznými jsou různé estery této kyseliny, kterých výrobci nabízí celou skupinu. methylparaben, ethylparaben, propylparaben, butylparaben. Vzhledem k jejich schopnosti senzibilizovat pokožku, většinou výrobci používají sice koncentrace pod povoleným množstvím, ale několik konzervantů současně. Nutno podotknout, že senzibilizace nemusí být otázkou ani týdnů, ani měsíců, ale může probíhat i léta. Při vědomí následků používání takto „ochucené“ kos­metiky je mi nad slunce jasné, proč někteří odborníci doporučují měnit kosmetiku. Definovaný důvod, že by si pokožka na kos­metiku mohla zvyknout se mi jeví sice jako dobrý psychologický tah na neinformovaného spotřebitele, současně mi ale připadá divné, že si pokožka za celý život - v tomto smyslu - na vlastní tuky nezvykne …

Možná mi to jen uniklo, že na příkaz „shora“ a bez našeho vědomí, složení kožních tuků pokožka co rok či dva mění….

Karel Hadek