Časopis

Milí čtenáři časopisu Aromaterapie, ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, jak vznikl můj hluboký zájem o kosmetiku, a následně i aromaterapii. V době, kdy mi bylo 26 let, jsem porodila druhé děcko. Vše se zdálo být v pořádku. Bohužel, stejně jako u mnoha jiných žen se i u mě po porodu začala rozvíjet deprese na základě komplexů ze změny postavy. Obrátila jsem se na jeden salón krásy v blízkosti mého bydliště. A zde vše začalo. Nabídli mi proceduru korektury postavy. Ta se skládala z několika postupů. Jako doplněk všeho mi byla nabídnuta i korektura obličeje s omlazujícím účinkem. Podotýkám, tehdy mi bylo 26 let! V té době jsem si na pokožku obličeje rozhodně stěžovat nemohla, snad jen zmíním trochu mastnější pleť a mírně rozšířené póry. Mnou vnímané „nedostatky“ mě vedly k tomu, že jsem souhlasila s nabídkou kosmetičky, která mi krásně a barvitě popisovala všechny přednosti této procedury. Jednalo se o peeling za pomoci kyseliny trichloroctové. V roce 2004 vtrhly, chemické peelingy do oblasti kosmetiky jako naprosto bezpečné pro ošetření pokožky obličeje, dokonce se zázračným omlazujícím účinkem. Součástí nabídky bylo i konstatování kosmetičky, že takový peeling nemůže mít žádné neblahé následky. Jisté pochybnosti jsem samozřejmě měla, kladla jsem spoustu otázek, ale byla mi garantována naprostá bezpečnost. Tehdy jsem se ještě kosmetikou nezabývala profesionálně, a neměla jsem prakticky žádné odborné znalosti. Vše bylo tak přesvědčivé, že jsem si ani nevzala čas na rozmyšlenou. Touha stát se krásnou jak z titulní stránky žurnálu byla silnější.

Musím zmínit ještě jeden důležitý bod. Byl měsíc květen, byly teplé, slunečné dny! V průběhu procedury, kdy mi byla kyselina trichloroctová nanášena na obličej, jsem myslela, že se mi od bolesti zastaví srdce. První, co jsem v zrcadle uviděla, byla děsivě vypadající tvář, pokrytá jakousi bílou jinovatkou. Na lehký povrchový peeling to v žádném případě nevypadalo, ale na jakékoli úvahy již bylo příliš pozdě. Následně mi byla předepsána spousta krémů a mastí na ochranu s UV filtry, a také proti popraskání pokožky. Co mi zbývalo, než dodržovat všechna doporučení a uklidňovat sama sebe, že se všechno zahojí a já budu zářivou kráskou. Uvědomila jsem si, že by nyní bylo lepší nevystrkovat nos z domu. Nutnost chodit s děckem na procházky však zůstala. Snažila jsem se chodit na procházky jen v brzkých ranních hodinách nebo v podvečer, a to zejména poté, kdy se mi „odlepila kožená slupka“.

Dále se mi chtělo již jen plakat! Pokožka se stala mastnou po celém obličeji, již to nebylo jen v oblasti čela a nosu. Malé komedony byly přítomny téměř všude. Na několika místech se mi objevila síť rozšířených kapilár (kuperóza), a aby toho nebylo málo, začaly se mi objevovat hyperpigmetové skvrny. Jejich barva se s časem stávala stále intenzivnější. Tehdy mi došlo, jakou chybu jsem udělala a dostala jsem vztek na všechny takto „kvalifikované“ kosmetičky. To vedlo k rozhodnutí stát se kosmetičkou a zabývat se vším do všech podrobností. V kosmetické škole jsem se dozvěděla vše potřebné o všech druzích peelingu. Od jemných povrchových, až po ty hluboké, o použití různých kyselin, fenolů, také laserů, abraziv apod.

Prakticky všechny kosmetické firmy propagovaly různé typy peelingu, s jehož pomocí nabízeli vyřešení řady problémů. Včetně hyperpigmentací. Po zkušenostech s peelingem na vlastní kůži a získání informací ve škole jsem začala hledat ty, kdo znají celou pravdu, od začátku až do konce. Bohužel komplexní informace, tedy konstatování faktů, neposkytoval nikdo. Nejspíše proto, že to sami zřejmě nevěděli, případně z komerčních důvodů vědět nechtěli. A tak mi nezbylo, než experimentovat sama na sobě v naději, že tímto postupem problém vyřeším. Byla období, kdy hyperpigmentační skvrny byly světlejší, ale na jaře a v létě se stávaly stále zřetelnější. A přibyl další problém, keratóza. Moje pokožka se prostě přestala obnovovat. Byla jsem zoufalá, ale nevzdala jsem to. Neviděla jsem jinou možnost, hledala jsem pomoc v alternativní medicíně, speciálně v aromaterapii. Nastala nová etapa procedur, používání masek s různými éterickými oleji, které podporují zesvětlení pleti, speciálně epidermu. Podařilo se mi dosáhnout celkem dobrých výsledků, hyperpigmentační skvrny byly mnohem světlejší a pokožka jemnější. S těmito výsledky jsem se téměř smířila, i když jsem měla nejen pocit, ale i přání, že to nestačí. Nestačí samozřejmě spousta věcí, ale o tom později. Pochopení přišlo na kurzu Aromaterapie pana Karla Hadka, když poprvé přijel do Jekatěrinburgu a říkal mnohé, co běžnému člověku nepřijde ani na mysl. Upozorňoval na negativní dopad tělových mycích přípravků obsahujících tenzidy, které jsou součástí prakticky všech nabízených přípravků na mytí pokožky. Toto téma zde nechci rozebírat, pan Hadek se jím velmi detailně zabývá v pojednání o hydrofilních olejích. Od této chvíle, tedy od února 2010, jsem přestala na mytí používat výrobky obsahující povrchově aktivní látky (s HLB hodnotou vyšší než 30 = tenzidy), a na mytí používala pouze hydrofilní olej s logem KH. Myslím, že zde se skrývá podstatná část tajemství. Přestala jsem narušovat ochranný hydro-lipidový plášť pokožky. Moje kůže se pomalu, ale jistě zotavuje, normalizuje všechny své funkce. Již 1,5 roku, a to potvrzuje i fotodokumentace. Největší skvrny na čele a na tvářích téměř zmizely, jakoby se rozpustily, zůstaly pouze malé, téměř neviditelné stopy. Tento problém samozřejmě nevyřešil jen hydrofilní olej, ale výborně napomohl. Příčin hyperpigmentací je více, nejsou spojeny jen s poškozením pokožky fyzikálními a chemickými faktory.

Ty lze označit jako jeden z hlavních mechanismů tvorby hyperpigmentace. Zdravá pokožka je „ochranný plášť“, který je schopen nás chránit prakticky před všemi negativními vlivy životního prostředí. Pokožka je ale také indikátorem stavu vnitřních orgánů a systémů a změn hormonálních hladin. Sluníčko, tolik potřebné pro naše tělo, ale může fungovat i jako aktivátor různých jak vnějších kožních problémů, tak i problémů vnitřních a zanechává na pokožce „obrázky těchto potíží“. Zřetelné jsou pak zejména na místech, která jsou nejvíce vystavena slunečnímu záření, tedy obličej, krk, dekolt a ruce. Proto regenerace pokožky postižené hyperpigmentací není jednoduchý úkol, a nemůže být vyřešena „na počkání“. Zde je třeba zamyslet se a pochopit příčiny. Mohou to být banální zděděné pihy, na které si dotyčný od dětství zvykne a které pro něho nejsou problém. Dle mého názoru není třeba se jimi zabývat. Konec konců, existují i pihy krásy… Vznik hyperpigmentací může být u žen způsoben hormonálními změnami v průběhu těhotenství a po porodu, při dysfunkcích vaječníků, během nástupu menopauzy, ale také v průběhu menstruace. Špatná funkce jater, žlučníku, slinivky břišní a štítné žlázy, poruchy nervového systému, stres, chronické a akutní zánětlivé onemocnění močových a pohlavních orgánů. Všechny jmenované problémy mohou přispět k tvorbě hyperpigmentací. Zde mohu jen doporučit konzultaci u odborného lékaře a přijetí léčebných opatření. Po poradě s odborníky lze vybrat vhodnou korektivní terapii, která vám bude individuálně doporučena, s ohledem na funkce vašeho organismu. Existuje také celá řada dalších příčin tmavnutí pokožky, které jsou spojené s užíváním antikoncepce, antibiotik a jiných léků, které mají vedlejší negativní účinky. Samozřejmě, nelze opomenout ani neblahé návyky, jako je kouření či konzumace alkoholu. I požívání takovýchto produktů představuje riziko, že se na pokožce obslovo odborníka jeví nějaký ten nehezký „obrázek“. Chemické složení rtěnky, pudru a dalších součástí make-upu, dle mého, nemůže najít společnou řeč s pletí. Použití mastí a krémů s dráždivými složkami, nevhodných opalovacích přípravků na odkryté části těla v průběhu opalování, používání parfémů před odchodem na slunce a důsledky případných poranění (pořezání, odřeniny, škrábance, pupínky) – pro ně platí nevhodnost chemického čištění či peelingu v období vysoké sluneční aktivity. U permanentního make-upu, po dobu hojení, která se pohybuje od čtyř do šesti týdnů, je taktéž nutná ochrana před sluncem.

V době, o které píši, jsem pracovala jako zdravotní sestra. V ordinaci jsem opomíjela zmíněná pravidla z důvodu velkého pracovního vytížení. Z tehdejšího pohledu prostě nebyl čas vzít si ochranné rukavice při každém použití desinfekčních a sterilizačních prostředků, jako jsou chloramin, či lizoformin. Nepřemýšlela jsem nad důsledky toho, že nepoužiji ochrannou masku při ředění antibiotik. To vše, myslím, taktéž postupně vedlo k přetížení jater. Ve spojení s hormonálními změnami v organismu po porodu to vše pak, po narušení ochranného hydro-lipidovéhopláště pokožky, zapříčinilo vznik stařeckých skvrn, jako post-peelingové hyperpigmentace.

Vše, co jsem popsala výše, může vyvolat ony nežádoucí projevy na kůži. Je na čase zamyslet se nad tím, co a jak děláme. Mluvit o problémech je celkem jednoduché, ale vyřešit je bývá nejen problematické, ale i časově náročné. Moje rada, jako kosmetičky, která se téměř každý den s těmito případy setkává: Především věnujme nejprve pozornost ochraně zdraví. Nutné je vyléčení všech chronických nemocí. Relaxujte, dopřejte odpočinek a uvolnění jak tělu, tak i nervovému systému. V péči o pokožku budiž vám nápomocny fyziologické preparáty s rostlinnými a éterickými oleji s logem KH, které neobsahují minerální a syntetické oleje, chemické konzervanty, a další, pro pokožku naprosto nevhodné složky. V principu to znamená mít se rád a dobře se o sebe starat.

Po krásném létě přeji všem čtenářům Aromaterapie i nádherný podzim.

Evgenija Selifanova
Překlad Karel Hadek