Časopis

Je člověk stroj? 

Často dnes můžeme vidět filmy, kde dojde k poruše robotů. Aby robot zase fungoval, vymění se součástka a – „stroj běží“ dál. Řeknete si – co je na tom, to je běžné – je to přeci stroj. Ale – co myslíte – může stejný přístup fungovat i u člověka, když je nemocný?

Jistě, mohou se vyměnit zuby, nahradit vlasy, lze doplnit množství chybějící žaludeční kyseliny; často lze do lidského těla vpravit i orgány od někoho jiného nebo lze nahradit chybějící ruku, která dokonce poslouchá i Vaše příkazy. Všechno opět funguje. Jen – a toto slůvko stojí za zamyšlení – se ptám: „Jak se bude léčit za padesát, sto či dvě stě let“?

Odpověď můžeme najít ve vývoji přístupu biologie, medicíny či kosmetiky k člověku jako celku. Od 19. století lze totiž pozorovat jeden zajímavý jev.
 

Hurá za detaily 1, 2

Vezměme si třeba obyčejnou květinu. Lidé je dříve rozpoznávali, často znali i jejich vlastnosti a účinky, aniž tušili, jak vypadají jednotlivé buňky kořene, listů či jak vypadají chemické vzorce účinných látek. Postupně se vědci krok za krokem dostávali k jednotlivým menším a menším částem rostlin.

Každý krok vyvolával nadšení a radost z objevu. A samozřejmě, že je úžasné pozorovat, kam až člověk došel.

O buňkách dnes víme skoro všechno. Známe procesy množení, procesy růstu, procesy vyměšování, tušíme jak si buňky předávají informace. Vyvinula se složitá technika na to, abychom viděli i nejmenší detaily našeho těla, které využíváme na stanovení diagnóz. Vidíme snímky člověka rozděleného na takové řezy, jako když rozřežete hříbek na jemné plátky. Dokonce můžeme změřit obsah vody v buňce. To umíme, ALE? Jaké následky má tento „detailismus“?
 

Čím více informací – tím větší ztráta vzájemných vztahů

Máme dnes tak obrovské množství detailních informací, že se naskýtá otázka, zda ještě vůbec dokážeme rozlišovat a od sebe oddělovat podstatné informace od nepodstatných!

Když se bavím s klienty, zjišťuji, že jim lékaři často dělají složitá a nákladná vyšetření, ale oni sami lékaře nezajímají (čest výjimkám!). Kožní lékař léčí lupénku, ale nezajímá se ani o trávení, ani o střevo, ani o ledviny. Internista léčí cukrovku, ale nezajímá ho psychika pacienta. Ortoped léčí bolesti kloubů, ale nezajímá se ani o stravu pacienta, ani o jeho moč. Z toho by ale snadno zjistil, že pacient je překyselený (téma překyselení v samostatném článku) a vyléčí se jen změnou stravy. Ale to by bylo moc jednoduché, a tak to nikoho nenapadne, protože se přeci hledají složitější věci. Ty „zásadní“.

Nedávno jsem mluvil s maminkou, jejíž malá dcera celoročně dostávala jedno antibiotikum za druhým – co myslíte, zajímalo někoho, co to udělá se střevy a se střevní mikroflórou? Zajímá například psychiatry při depresích strava pacienta, nedostatky vitamínů či stav střeva? Zajímá snad psychology u hyperaktivity dětí složení dětské stravy? Nevhodné pití a strava totiž může u dětí způsobit hodně.

Ale to bychom se mohli ptát donekonečna. Co nakonec zjistíme? Že lékaři už ztratili z dohledu souvislosti mezi činnostmi jednotlivých orgánů našeho těla. Ztratili vnímání podílu psychiky na nemocech. Stává se i to3, že některým (naštěstí jen ojedinělým) lékařům stačí k předepsání léku jen jeho název, aniž by však přesně věděli, co je obsahem přípravku. A tak jej předepisují jen proto, že nějaký zástupce řekl, že to je dobré na pacientův problém.

Nenápadně rafinovaný komerční tlak reklamy, používající zkreslená až vymyšlená čísla anebo více jak sto let starý přístup k očkování, vycházející z tehdejších znalostí. Přidáme zájezdy a odměny koncernů za předepisované léky a guláš je hotov.

Ale – hledáme ještě vůbec východisko?

Všichni spěcháme. V lékárně, u lékaře. I lékař spěchá. Mimochodem – co je vlastně výsledkem práce lékařů? Za co je placen? Není to náhodou stanovení diagnózy a předepsání léků? A tak  se objevují v zásadě dva hlavní přístupy lékařů k řešení problémů.

První – tzv. symptomatický – „řeší“ nemoc na základě toho, že přesně pojmenujeme nějaký příznak neboli symptom. Máme bolest, tak dáme pilulku na bolest. Máme strach či úzkost, dáme pilulku na úzkost. Máme průjem, dáme něco proti průjmu. Máme vysoký tlak, dáme něco proti němu. Jak jednoduché, že?

No, máme ještě jeden zajímavý přístup. Říkáme mu řešení pomocí „náhražek“ – tzv. přístup substituční. Něco chybějícího prostě doplníme. Tělo má málo žaludeční kyseliny? – Tak ji dodáme. Máme řídnutí kostí (tzv. osteoporózu)? – Tak dáme vápník s hořčíkem! A vybíráme na trhu ty nejlepší, přeci nebudeme šetřit. Máme depresi, protože nám „chybí“ látka serotonin v hlavě? Dodáme. Chybí nám v těle nějaký hormon? No, snadno ho dodáme, lékárna přeci během dne objedná. Velmi snadné.

Akorát – stačí to? Od léta chodím do jedné lékárny vypomáhat po odmlce asi 5 let. Do lékárny chodí stejní pacienti jako tenkrát. Akorát s tím rozdílem, že je pozorovatelné zhoršení jak jejich fyzického, tak psychického stavu. A já? – Přestože jsem starší o těch 5 let, tak jsem zdravější (dokonce mi v tuto vánoční dobu vyšel metabolický věk 23 let). Drobný rozdíl že? Všímá si vlastně někdo těch rozdílů?

Kam až musíme dojít, abychom pochopili, že na začátek této slepé ulice zapomněli dát její označení? Označení pacientů diagnózou či názvem orgánu (výroky typu: to je ten žlučník, to je ta kolika apod.) naznačuje krásný výhled do budoucnosti. Takový pohodlný.

Víte, je to docela zvláštní. Lidé už tak bezmyšlenkovitě šahají po baleních v lékárně, že už ani nechtějí slyšet, že existuje řešení. Když jim něco říkám, tak je vlastně „zdržuji“. Všechno už jim totiž řekl lékař! Sice latinsky, ale to nevadí.

Pozorování, komunikace a individuální přístup základem řešení

Všimněte si, že lékař žije z toho, že něco napíše a pojmenuje nemoc. Jiní lidé – maséři, kosmetičky, kadeřnice – žijí z toho, že skutečně klientům pomáhají! Aby totiž prodali, musí své klienty pozorovat, naslouchat jim a komunikovat s nimi, jinak jim nepomohou. A pokud aspoň trochu nepomohou, lidé nepřijdou. Nebo ne? Ano, někdy se i spletou, ale to se spletou i lékaři (aspoň podle mých zkušeností). 

Chci-li při své konzultantské práci skutečně pomoci, musím neustále myslet na základní hledisko: PROČ se nevstře bávají vitamíny, proč se v těle městná voda, proč ho bolí klouby, proč nemůže chodit, proč má depresi, proč má bércové vředy. Když
totiž najdu skutečné proč, našel jsem příčinu. A tím se dostáváme k přístupu příčinnému neboli kauzálnímu. „Obyčejná“ metoda selského rozumu.

Stěžuje-li si například klientka, že má nesnesitelné gynekologické plísně, špatné trávení a kvasinky v ústech, vím jedno. Její střevo je napůl zničené. Nikdo jí neřekne, že při protiplísňové terapii nesmí cukr, že by měla co nejvíce hořké, že by měla používat přípravky na regeneraci střevních buněk a střevní mikroflóry a na podporu jater.

Stěžuje-li si klient, že ho bolí nohy a že nemůže daleko dojít a že bere léky na vysoký tlak, proč je zajímavé, že když dám přípravek na střeva, čaje a přípravek na odkyselení, tak najednou se mu uleví? Proč najednou dojde bez problémů na větší vzdálenost a sníží i množství léků na tlak? Není to náhodou tím, že se řeší příčina?

Proč mohu řešit celulitidu bez zázračných anticelulitidových krémů? Protože řešíme rozhašenou látkovou výměnu a čistíme základní pojivovou tkáň. Pokožka se časem srovná sama.

Strava, pití a pohyb – základní faktory zdraví

Samozřejmě není všechno tak jednoduché, že bychom jen něco podali a všechny nemoci zmizí. Kdyby tomu tak bylo, ulice by byly plné zdravých lidí!

Brzdou uzdravování jsou předsudky lidí a jejich neochota něco měnit nebo dělat něco navíc. Vývoj kvality potravin a nápojů, úbytek pohybu a nárůst elektrosmogu se sice šine mílovými kroky v náš neprospěch, ale našinec se naučil spoléhat. Přestal používat logiku a hlavně si přestal vážit svého těla, které žene jako firemní auto do otáček, jezdí systémem brzdaplyn, nedodržuje servisní termíny a karosérii nechá klidně rezavět. Jako by nebyla jeho.

Představte si – jedete autem, něco přestane fungovat a nějaká kontrolka začne svítit. Když něco nefunguje u člověka „rozsvítí“ se jako kontrolka například bolest či horečka. Co uděláme? Vezmeme pilulky a kontrolky „vypneme“. A jede se vesele dál. Nic přeci necítíme! Horečka přestala, bolest se utlumila. A když se za půl roku, za rok, či za dva kontrolka znovu rozsvítí? Tak dáme silnější dávku! Doktore, dejte mi něco silnějšího! Neboli: „pane automechaniku, prosím Vás, dejte mi z toho auta ty kontrolky radši pryč, akorát mne to votravuje a furt to tady bliká“.

A tak postupně všechny kontrolky vypneme (včetně zdravého rozumu). Konec konců všechna ta É-čka jsou tak dobrá! Dobře se to maže, krásně to křupe, bezvadně to chutná (sice trochu chemicky, ale originálně) a dlouho to vydrží (zapomenu ve fofru
mléko na kredenci, ale zaplaťpámbu nezkyslo, ani po víkendu na horách).

Na začátku minulého století kdosi napsal: „Porozumíme-li stravě, porozumíme i léčení“. Jenže dnes chápeme stravu jako pouhý zdroj energie k výkonům, zdroj potěšení a už nekoukáme na to, že to je málo zralé, že je to plné toxických konzervačních
či sladících látek, že je to plné agresívních kyselin, ničících např. kostní minerály. Proč bychom se zdržovali zráním? Nebo proč vlastně potřebují rajčata půdu, když mohou být na živných roztocích? Jde to přeci rychleji!

Že pak např. za posledních 10 let ztratily brambory na 70 % svého obsahu vápníku a 30 % obsahu hořčíku4, toho už si nikdo nevšimne. Konec konců je to jen detail. Detail, který však určuje, jestli brambora uzdravuje, anebo škodí.

A otřepané téma „pohyb“? K čemu nám vlastně je, když se kamkoliv potřebujeme dostat rychleji a včera bylo pozdě? Přeci nebudeme chodit pěšky!

Jenže pohyb je nejlacinější detoxikační metoda, protože tělo je tak postaveno. Pohyb zvyšuje také prokrvení a okysličení tkání, znamená i lepší výživu tkání a větší „provozní teplotu“. Na takovéto drobnosti ale běžně zapomínáme.

Už několik let se snažím každý den ráno aspoň 15 - 20 minut procházet a pravidelně 2× denně cvičím (jsem líný, takže pár minut). Je ale zajímavé, že toto jednoduché opatření mi zlepšilo stav páteře, podporuje psychiku i účinek přípravků (homeopatik a potravinových doplňků), které užívám.

Závěr

Nehledejte žádná složitá řešení, bombastické metody na hubnutí, cizokrajné rostliny a nákladné fitness-stroje. Řešení spočívá ve vás samotných, v ochotě začít hledat, v ochotě pozorovat, v používání selského rozumu, převzetí zodpovědnosti sama za sebe, v ochotě něco zkusit a hlavně ve výdrži, neboť nemoc či nadváha, které vznikaly 20 - 30 let, nezmizí za týden. To by byla iluze.

A hledáte-li řešení, hledejte systém, ne jednotlivé přípravky. A nechcete-li ztrácet čas hledáním, obraťte se na nás.
 

Zpracoval: Mgr. Alois Komorous klinický farmaceut 
Poslední úprava textu: 2. 1. 2011

Zdroje informací:

1 – Nauka o substancích, originál: Substanzlehre – Dr. Rudolf Hauschka, (10. vydání 1990)
2 – Systém základní regulace – originál: Das System der Grundregulation – A. Pischinger (7., přepracované vydání 1989, Haug Verlag)
3 – záznam osobní zkušenosti autora článku z doby aktivní činnosti v lékárně (jaro 1996)
4 – Rakovino – kde je tvé vítězství? – originál: Krebs – wo ist dein Sieg? – Michael Peuser (2. vydání 2010, St. Hubertus Produtos Naturais Ltda.)