Časopis

Jedním z velice častých dotazů je otázka, jak vlastně vznikaly receptury preparátů s logem KH. Bez nadsázky bych mohl říci, že si za vše vlastně mohou sami zákazníci. Když se objeví nějaký ten problém či nepříjemnost, ruku v ruce se objeví i otázka, co s tím. Takto vznikly mimo jiných i preparáty ústní hygieny. Přiznávám, nebýt kdysi dotazu, který stál na prvopočátku, a doprovodné, celkem humorné záležitosti, nikdy by mě nenapadlo, že by se na čištění zubů mohlo používat něco jiného, než jak jsem byl i já zvyklý, zubní pasta.

Vše začalo v bývalé Jugoslávii na začátku osmdesátých let minulého století, když se mě jeden známý, tamní domorodec, zeptal, jakou zubní pastu bych mu doporučil proti zánětům dásní a krvácivosti. Mírně jsem ho vyvedl z míry, když jsem nedoporučil žádnou zubní pastu, kterou jinak, dle reklamy, doporučuje „deset ze sedmi zubních lékařů“, ale doporučil mu natrhat si a žvýkat tamní rostlinku, která právě v oblasti Jadranu dosahuje jedinečné kvality. Její latinský název je Salvia officinalis, česky pak šalvěj lékařská. Moje doporučení, jak se zdálo, akceptoval, ale pochybnosti v něm zůstaly. Po chvíli se vrátil s tím, že tedy šalvěj žvýkat bude, ale ať mu doporučím ještě nějakou zubní pastu na čistění zubů. Bylo mu divné, když jsem mu sdělil, že by měl šetřit tatíkovy peníze a zuby si čistit nikoli pastou, ale onou rozžvýkanou šalvějí, a následně již jen vypláchnout ústa čistou vodou. Jak mi později sdělil, šalvějová doporučení se excelentně osvědčila, záněty a krvácení z dásní zmizely.

Vzhledem ke skutečnosti, že tento problém je v populaci celkem rozšířen, jsem později i v Německu doporučoval žvýkání šalvěje, kterou jsem si z Černé Hory dovezl. V počátcích jsem ji ze svých zásob rozdával. Bohužel, zásoby šalvěje se velice brzy natolik ztenčily, že i mě napadla, dnes již říkám pošetilá myšlenka, vyrobit nějakou tu speciální šalvějovou zubní pastu.

Opatřil jsem si informace o zubních pastách a bohužel musel konstatovat, že to, co se standardně používá na „čištění“ zubů, je spíše sbírka chemikálií, která v ústech nemá co pohledávat. Do dnešního dne jsem nepochopil, jakou funkci mají v zubních pastách pěnivé složky, tedy tenzidy. Chápu, běžně se používají na čištění hlavně tam, kde potřebujeme odstranit tuky. Ty bohužel budeme v ústních dutinách světové populace hledat marně. Takže jsou tam asi tak vhodné, jako je vhodný toaletní papír na čištění brány do nebe. Sliny jsou v tomto smyslu prostě podstatně rychlejší než tenzidy. Díky své agresivitě jsou tenzidy schopny funkčně oslabovat stejně tak dásně, jakož i likvidovat symbiotickou ústní mikroflóru. Nedostatečné vypláchnutí ústní dutiny a polykání zbytků tenzidů může s postupem času umožnit i vznik kardiovaskulárních onemocnění. S tím si ale výrobci zubních past rozhodně hlavu nelámou. Nelze se pak divit, že již i děti v útlém věku, pokud jim jejich rodiče pořídí „potravinový doplněk“ ve formě zubní pasty, třeba s jahodovou příchutí, a ta je občas spolknuta, mohou mít v obličeji rozšířené, červené cévky (couperose).

Díky „dokonalosti“ zubních past se pak v ústní dutině mohou množit patogenní mikroorganismy, které následně jen tak, z dlouhé chvíle, na zubech vytváří onen nepříjemný, problematický povlak. Jedůvka ve formě natriumlaurylsulfátu (NLS nebo SLS) je pak navíc známá, že může vyvolávat vznik aft. Výrobci jej však přesto rádi a běžně používají. Nejen že je levný, navíc krásně pění. No nedej to do zubní pasty…

Dále taková statistická zubní pasta může obsahovat chemické konzervanty, nachází se v ní barviva, chuťové korigence a téměř nezbytné fluorové soli. Jediné snad, vůči čemu nelze mít zásadní námitky, pokud se člověk nestane fanatikem čistění zubů, by byla abraziva. A tak netrvalo dlouho a pochopil jsem, že přes zubní pasty cesta nevede. Připouštím, že z hlediska chemicko‑mechanického lze mluvit o „čištění“, z hlediska fyziologického bych to spíše viděl jako chemické zaneřádění ústní dutiny, které s ústní hygienou má pramálo, pokud vůbec něco, společného. A tak jsem vývoj oné neexistující dokonalé zubní pasty prostě vzdal.

Po nějaké době se mi vkradla myšlenka, když už je zde tolik olejových preparátů, proč nezkusit jako nosič účinných látek, tedy éterických olejů, oleje rostlinné. „Novinka“ ZUBNÍ OLEJ spatřila světlo světa. Po nějaké době jsem zjistil, že se vlastně o žádnou převratnou novinku nejedná, výplachy ústní dutiny za pomoci olejů byly známy již dříve. Snad jediným, co bylo nové, byl fakt, že se nejednalo jen o oleje, ale součástí preparátu se staly i oleje éterické.

Za zmínku však stojí, že na rozdíl od chemické sbírky obsažené v zubních pastách, které je nejen nutné z úst vyplivnout, ale ústa i pořádně, nejlépe vícenásobně vypláchnout má zubní olej doslova „potravinářskou“ kvalitu. Při jeho polknutí na rozdíl od doslova toxických složek zubních past nehrozí žádné nebezpečí, ba právě naopak, antimikrobiální a protiplísňové účinky zubního oleje se mohou pozitivně projevit i v trávicím traktu. Původním požadavkem na zubní olej, jak již jsem shora zmínil, byly jeho protizánětlivé a protikrvácivé účinky.

Pro mě samotného bylo překvapením, když bylo prvními použivateli zjištěno, že zubní olej nabízí daleko širší paletu účinnosti. Jednou z nich je rozpouštění zubního kamene. Díky tomu, že je prost chemie, nenarušuje složení symbiotické ústní mikroflóry, a brání tak tvorbě onoho nepříjemného povlaku na zubech. Krom dalších složek je v ZUBNÍM OLEJI obsaženo i optimální množství hřebíčkového oleje, který se mimo jiného velice osvědčil i např. při bolestech dásní či trnutí zubů. Díky tomu, že zde je k dispozici preparát bez tenzidů a dalších chemikálií, které nemají nic společného s čištěním zubů, ale jsou v zubních pastách obsaženy jako technologická záležitost, nedochází k oslabování dásní, ale naopak, dalším zjištěným účinkem je, že může dásně natolik posílit, že mizí počáteční parodontózní stavy. Toto lze vidět jako přímý důsledek toho, že zubní olej rozpouští i tzv. poddásňový zubní kámen. Funkčně posílená, chemicky nestresovaná dáseň pak má možnost znova se pevně spojit se zubem.

Krom běžné každodenní hygieny se ZUBNÍ OLEJ osvědčil jak mně, tak i mnohým klientům i při mnohých náročnějších zákrocích, jako je trhání zubů, případně i chirurgických, např. při zavádění implantátů. Zde pak stačí každou hodinu proplachování ústní dutiny zubním olejem.

ZUBNÍ OLEJ může posloužit i jako ústní voda, byť i zde byl vyvinut speciální preparát, výplachový ústní olej DENTAROM. DENTAROM plně nahrazuje ústní vody, které se povětšinou též neobejdou bez různých chemikálií, jejichž používání nutno označit za diskutabilní, pokud ne zrovna za zbytečné. Jedním z nejpříjemnějších použití Dentaromu je proplachování ústní dutiny hned po probuzení. Preparáty ústní hygieny s logem KH jsou tak důkazem, že i v této oblasti se nejen obejdeme bez někdy nevhodně, jindy nesmyslně používané chemie, ale že přírodní účinné látky nabízí řešení bez vedlejších negativních účinků.

Karel Hadek