Karel Hadek radí

Odpověď

Milá paní Mileno, děkuji za Váš dotaz, na který není vůbec jednoduché odpovědět. Důvod bych spatřoval ve státním zřízení. Máme demokracii a každý si tedy může psát, co chce. To samozřejmě platí i pro mě. Ani já nejsem vlastníkem patentu na rozum, takže následující řádky jsou jen a jen mými úvahami. Samozřejmě, Vámi popisované „anarchie“ v pojmenování oněch voňavých vodiček vyzískaných z různých siličnatých rostlin jsem si všiml již dávno. Přiznávám, řešil jsem to po svém, nevěnoval jsem tomu pozornost. Následující řádky tedy neberte jako konstatování faktů, ale jen „moji pravdu“. V principu lze říci, že se jedná o tu samou věc, která má mnohá, různá označení. A to ve Vašem výčtu nejsou uvedeny další názvy, jako třeba aroma oleje, vonné oleje a jistě by se našla i další označení. Slovo esence mi v tomto smyslu nic neříká, neboť toto slovo má opravdu velice širokou možnost výkladu. Krom Bachových esencí máme esence čajové, do pečiva a já nevím, jaké ještě. Takže význam slova by mohl být substance či podstata. Taktéž termín „esenciální olej“ nevnímám jako vhodný pro označování. I zde je výklad tohoto slova značně široký: hlavní, důležitý, podstatný, základní… Ať mudruji, jak mudruji, nic z toho se mi nehodí. Domnívám se však, že používání termínu „esenciální olej“ je dáno počeštěním jejich anglického označení „essential oil“. Jinak je tomu se silicemi. Slovo silice, ač zní dle mého cize, znamená směs vonných těkavých látek a je ryze českým specifikem. Když jsem s aromaterapií začínal, dočetl jsem se o rostlinách, které tyto složky obsahují. Právě díky obsahu těchto vonných těkavých složek, které jsou v rostlinné říši vždy ve směsi, dostaly tyto rostliny označení jako siličnaté. To se mi koneckonců jeví jako naprosto logické. Bohužel jméno autora tohoto pojednání nepamatuji, takže uvést ho nemohu. Konstatoval však, že tyto směsi různých jednotlivých biochemikálií se po jejich vyzískání (většinou se používá parní destilace) označují jako éterické oleje. Éterický znamená těkavý, prchavý. Tato vlastnost je pro dané oleje typická. Co mi ale vůbec nesedí a s čím si dodnes nevím rady, je označení „oleje“. Různé oleje, tak jak je známe, jsou husté, zatímco éterické oleje jsou většinou velice řídké. Něco jako voda. Zde by se mi proto daleko více líbilo a připadalo jako věcnější označení „éterické vodičky“. V mých začátcích, bylo to v tehdejším Západním Německu, jsem se domníval, že označení éterické oleje, bylo převzato do českého názvosloví nejspíše z němčiny, jež používá termín „ätheriche Öle“. Brzo jsem však zjistil, že věci se mají trochu jinak. Učení ve středověku zcela běžně používali latinský jazyk. To se pak samozřejmě týkalo i botaniky či medicíny. V samotné latině pak pro éterické oleje existuje několik označení. Nejfrekventovanější a nejpoužívanější z nich je označení „oleum aethereum“. Jako daleko logičtější se mi proto jeví, že české označení éterický olej, tak i německé pojmenování mají svůj původ právě v latině. Tomu pak nasvědčuje, že jsou zde další země, které tento termín používají. Např. Rusko: efirnyje masla. Tak jsme se probrali džunglí pojmenování, nutno dodat, že tyto termíny nemají vliv na kvalitu stejného, byť různě pojmenovaného zboží. Kvalita těchto olejů je dána komplexem mnoha dalších faktorů, začínaje původem, přes pěstování, počasí, formu sběru i technologii výroby. Jak již jsem kolikráte zmiňoval, kvalitní éterický olej nemůže být levný. Ono to není ani tak o reálné ceně (pomerančový olej je levný, zatímco růže drahá) jako o srovnání. Tím je míněno, že můžete koupit např. levandulové oleje (velkoobchodní cena bez DPH) jeden litr za zhruba 30 €, nebo taky za 500 €, případně i více. Tento obrovský cenový rozdíl má celkem jednoduché vysvětlení. Za částku 30 € je to jen syntetická napodobenina, která toho má s přírodou jen pramálo společného, pokud vůbec. Na druhé straně, ona vysoká cena je dána špičkovou kvalitou. A takto bychom mohli definovat cenové rozdíly prakticky u všech éterických olejů. Vzniká otázka, jak se v tom má orientovat konečný spotřebitel. Zde je odpověď velice obtížná. Jedno mohu garantovat. Nízká cena je zárukou nekvalitního oleje, nějaké té napodobeniny či pančovaného oleje. Naopak vysoká cena není zárukou ničeho, podvodný prodejce může chtít vysokou cenou vyvolat dojem kvalitního oleje. Konečný spotřebitel v principu nemá možnost si kvalitu pořizovaných olejů nějak ověřit. Obchod s éterickými oleji lze tedy označit za obchod s důvěrou. Proto doporučuji pořizovat éterické oleje jen tam, kde prodejce nabízí i záruky kvality, kde v případě nutnosti je možné olej i reklamovat. Na závěr pak i pár slov k vámi zmíněné konzumaci. Chápu, že máte na mysli vnitřní užití, to slovo konzumace mi tam ale nesedí. Konzumovat můžeme cibuli, česnek, celer, petržel, jakož i mnohé další siličnaté rostliny. Éterické oleje jsou koncentrované účinné látky vyzískané ze siličnatých rostlin. Slovo konzumace bych tedy nahradil termínem „vnitřní terapeutické užití“. Jako odpověď bych uvedl, ano, můžeme, ale! Pokud jíme výše zmiňovanou zeleninu, používáme koření (např. pepř, curry) pijeme čaje (meduňka, lípa ad.) přijímáme i éterické oleje v nich obsažené. Odpověď je tedy naprosto jasná. Éterické oleje můžeme používat i vnitřně. To se však týká jen a jen éterických olejů nejvyšších kvalit. Vyzískaných výhradně z kvalitních rostlinných surovin a vyrobených za pomoci šetrné technologie. Bohužel mnohým prodejcům je příjemnější vůně peněz než vůně kvality. Syntetické či pančované oleje nejenže v aromaterapii nemají co pohledávat, ale před jejich vnitřním užitím je nezbytně nutné varovat. I pokud máme k dispozic kvalitní oleje, jejich vnitřní použití je vázáno na odborné znalosti, pokud je chceme bezpečně, věcně a účinně používat. Mnohé, co se týká použití, včetně vnitřního, již bylo v časopisech Aromaterapie publikováno a je k dohledání na našem webu a archivních časopisech, které tam jsou v elektronické podobě.

Budu rád, pokud Vám moje odpověď bude užitečná.

Karel Hadek